RABIT


aneb nekam a zase zpatky

Uvod


V jednom podzemnim brlohu zil rabit. Byl malinky a zbabely, takze ze sveho bytu skoro nikdy nevylezl. Vubec vetsina rabitu nevylizala ven. Pockat... vy vlastne vubec nevite, kdo to jsou rabiti. No, znat je nemuzete, protoze jak uz jsem predeslal, ze svych podzemnich brlohu skoro nevylezaji. Nuze, je to takovy pronarod malych, zbabelych, hnusnych, spinavych, odpornych a zakernych potvurek. Ode davna si bydli ve svych pachnoucich zaspinenych domovech a o svet se nestaraji. I nas rabit, jmenem Magalhao, si spokojene zvykal zizaly a popijel slimaky v nalevu do te doby, nez...

KAPITOLA 1.: NEOCEKAVANA ZRANICE


Tehdy si nas Magalhao spokojene lezel rozplacly ve svem konformtnim parezu, ktery mu, jak jiste tusite, slouzil jako pohovka, zidlicka i postel zaroven. Nikym a nicim nerusen drimal se spokojenym usklebkem na tvari, obcas hlasite rihl, protoze bahenni zaby byly toho dne obzvlaste chutne slizovite. Kdyby se podival do kominu, coz byla svisla nora, vyhrabana kdysi nejakym neznamym zivocichem, podivil by se, proc jindy tak nudna obloha zari vsemi barvami. Magalhao se do kominu obvykle nedival, protoze mu denni svetlo delalo spatne na oci, ale i tak by asi nedosel na to, ze podivne zmeny spektra oblohy ma na svedomi lity souboj dvou magicuseru. Nahoda vsak podivnym zpusobem privedla jednoho z techto silencu Magalhaovi do cesty.

Nahle podivne zahrmelo, zeme se zatrasla, a kdyz si Magalhao protrel oci, uvidel tunel o prumeru asi dvou metru, ustici do jeho nory. Prvni, co Magalhaovi proletlo hlavou, byla vtirava otazka, kdo mohl takovy tunel tak rychle vykopat. K dalsim uvaham se uz nedostal, protoze onim tunelem proletelo individuum v jakemsi divnem obleku s kapi, pod niz svitily cervene oci. Jakmile to dopadlo do nory, rychle vstalo a cosi zamumlalo, provazejic to smesnou gestikulaci smerem k tunelu. Do toho jeste stacil vbehnout jakysi sasek v spicate cepici a holi v ruce, ale to byla take jeho posledni chyba, jelikoz se tunel v te chvili neprodysne uzavrel a jen pritomnost muze v kapi Magalhaovi dosvedcovala, ze to vsechno nebyl jenom sen, zpusobeny mensi davkou wigloveho koreni.

"Hnusny pocasi," zahucel Magalhao, protoze byl slusne vychovany. Nenapadne pritom satral po sve oblibene dyce.

"Tobe taky," odvetil neznamy a dodal: "Jsem nekromant Vandal. Doufam, ze nerusim?"

"Ani ne. Jmenuju se Magalhao Brzlik a navstevy tady vidim rad," prekonaval se Magalhao ve lhani.

"Kde ses tu vzal?"

"Kouzlem 'Tunel' prece," zachechtal se nekromant. "Mam dojem, ze vy rabiti moc o magii nevite."

Magalhao premohl nutkani zeptat se, co je to magie.

Nasledujici hodinka ubehla v potlachu, kde nekromant sahodlouze vykladal o jakesi divocine na zapade, smesnych skretech, dracich a jeste mnoho jinych bachorek. Magalhaa to uz zacinalo nudit, ale puvodni umysl vyzkouset ostri sve dyky ihned zamitl, protoze... byl zbabely. Nekromant se zase vazne zabyval myslenkou, zda by z Magalhaa nebyla dobra zombie, ale nakonec dosel k nazoru, ze z rabita nic dobreho byt nemuze, natoz zombie. Kochal se tedy chvalou sebe sama v pribezich, jejichz vymysleni mu toho dne slo obzvlast dobre.

"No, mohl bys jit, Vandale. Uz bude noc. Ty spis v noci, ze jo?" rekl se skrytym opovrzenim Magalhao, zneklidnen myslenkou, ze by mu mohl nekromant zlikvidovat zasoby pikantnich susenych rohacu.

"Den je noc a noc je den. Nekromant nikdy nespi," uchechtl se Vandal. "Ale noc je jeste daleko. Neni jeste ani poledne." Nacez si pobavene precetl Magalhaovy myslenky. Ten sebou znepokojene trhl, protoze rabitove byli na psychicka kouzla vzdy citlivi.

"Hele, Magalhao," rekl nekromant pote, co si precetl v rabitove mysli touhu zabit vsechno co je slabsi, nez on sam. "Nechtel by ses obcas vydat na mensi vypravu na zapad? Mohl bych ti pomoct a ty zas me. Ne nadarmo se rika, ze rabiti jsou nejlepsi zlodeji na svete. A ja jsem znamy nekromant, ale i Magikum fusuju do remesla. Znam zapad jako sve bo..." Nahle se zarazil, protoze si vzpomnel, ze sve boty spolu s jinymi drobnostmi prohral v zname Kopecke hospode 'U trhleho kona'. Nasledujici pokus ziskat je pomoci sve magie dopadl neslavne, protoze pritomny carodej, vtipne prevleceny za obra, ho teleportoval primo do hrobky v Mohylovych horach. Nebyl si jisty, zda tam byl jeste vetsi puch, nez v Magalhaove brlohu, ale aspon tam ziskal dva verne kostlivce, kteri mu pomohli zdzet jisteho mistra magie, ktery ho jiz delsi dobu pronasledoval a ktery onoho rana tak neslavne skoncil svou existenci pod povrchem zemskym.

"Z toho nic nebude, kdepak," prohodil Magalhao po chvili premysleni. "Chodit venku po svetle a skryvat se pred skrety - a vubec - vsecko co potrebuju, mam tady doma."

Nekromant se zasklebil a teleportoval se nahoru.

Za nekolik dni se vyrusilo Magalhaa od vecere podivne zabuseni na poklop od jeho nory. Kdo to jenom muze byt, vrtalo rabitovi hlavou, kdyz splhal otevrit. S pribuznymi se nesnasel, lide o Rabitine vubec nevedeli a nekromant nevypadal na to, ze by ho jeste nekdy chtel navstivit. Opatrne tedy otevrel vchod a prekvapenim sletel dolu. Nad dvermi totiz stala podivna bytost, jen o neco vetsi, nez Magalhao, ale daleko vic zavalitejsi a svalnatejsi. Prichozi mel rude vlasy a dlouhy plnovous teze barvy. V jedne ruce drzel necim nacpany vak, v druhe trimal dvoubritou valecnou sekeru. Seskocil dolu a choval se, jako by prave prisel domu. Magalhaovi blesklo hlavou, ze to bude jeden z onech malych jeskynich lidi, zijicich na zapade, kterym se obecne rikalo pajzlove. Magalhao o nich slysel mnoho pribehu, nyni vsak poprve videl jednoho z nich na vlastni oci.

"Zdar kamo," zabrucel pajzl. "Hod sem kus speka a hlt stavy. Jsem nenazranej jak vzteklej vlk. A hejbni hnatama. Jo, nadavaj me Dablin podle mej axny." Brzlik roztresene prikyvl a sel vyhrabat susene krysy a nacepovat koprivovici. Pajzl se za chvili cpal jak bernardyn a zapijel to podle pravidla 'pul na pul'. Jako by takova pohroma nestacila, ozvalo se nove zabuseni. Magalhao se uz ani moc nedivil, kdyz nad norou uvidel dalsi dva pajzly.

"Ja su Bablin a toto je Kilin" oznamil unavene tlusty pajzl, ktery rabitovi po vstupu mirne zdemoloval vchod. Kilin zavetril a podotkl: "Jak cejtim, Dablin se tu cpe jak prase. Vsecko sezere." Nacez se spolu s Bablinem rozbehli do kuchyne. Nervozita Magalhaa mirne vzrostla, ale jeste porad se podivnych prichozich neodvazil zeptat, co vlastne pohledavaji v jeho nore.

Pri tretim zaklepani Magalhao obratil oci v sloup a doufal, ze prisli jeho pribuzni uplatnovat narok na cast vybaveni nory. Bohuzel nad dvermi nasel dalsi pajzly, tentokrat tri.

"Tebuh. Toro, Goro, Zoro" oznamil strucne mohutny pajzl s cernym plnovousem a hnal se do kuchyne, nasledovan svymi druhy. Behem dalsi pulhodinky byl Magalhao nucen otevrit sve zasoby uzenych krtku a sve oblibene slimaky v nalevu, za coz ho pajzlove castovali slovy jako "To se neda zrat" nebo "Taky hnus na moj pajsl...". Magalhao se opravdu nenudil.

Brzlikuv krevni tlak dosahl nejvetsi hodnoty v okamziku, kdy uslysel nove bouchani. Rezignovane otevrel poklop a pozoroval, jak se CTYRI (!) pajzlove hrnou dovnitr. Predstavili se jako Fakin, Glogin, Jogin a Brambur. Po tomto inicidentu se Magalhao pokusil pajzly kolektivne otravit vyvarem z ruliku, ale bohuzel nevedel, ze jsou vuci tomu imunni. Ne nadarmo se rika 'Ma pajsl jak pajzl' a tak se nasemu rabitovy dostalo pochvaly od Glogina ktery rihl a zarval: "To je ognova snaba! Doprdele, to je sila!". Nacez Fakin zaskrehotal: "Na, chlemtej, rabe'". Zezelenalemu Magalhaovi dalo hodne prace pajzly presvedcit, ze je abstinent, nacez sklidil opovrzlive pohledy od tech, kteri jeste zustali strizlivi.

Posledni kapkou, ktera naplnila pohar Magalhaovy trpelivosti, bylo dunive zabuseni na poklop jeho nory, ktere trochu zatrepalo i z celou norou. Rabit zavriskl a bezel vyhrabat lehke valecne kladivo, ktere zdelil po svem dedovi Busibojovi Dralovi, ktery byl znam hrdinskym cinem, kdyz prave s timto kladivem pri vyjednavani s vychodnimi skrety urazil vudci jejich poselstva hlavu. Pozdeji se ukazalo, ze to byl ve skutecnosti jejich kral, samozrejme prevleceny, takze od tech dob meli rabiti od skretu pokoj. Nyni mohlo toto kladivo jeste jednou sehrat svou roli v rukou Magalhaa Brzlika. "Zabit! Zabit! Zabit! To nejsou pajzlove, to jsou h..." nedokoncil vykrik, protoze poklop se nahle zvedl a odkutalel stranou. Do mistnosti skocili tri pajzlove a za nimi se levitaci pomalu snasela znama postava v kapi na dno nory. Pote se poklop jakousi magickou silou vratil na sve misto.

"Eeeeh... Vandale... rad te vidim," lhal jako obvykle Magalhao.

"Hnusny pocasi, Brzliku, tak co moji kamaradi? Neotravovali te? A nesezrali ti zasoby?" chechtal se nekromant. "Jenom pro uplnost, tihle dva mladi jsou Bifoj a Bifuj. A tohle je pajzl, ktereho si vazim, sam Borin Sekera." Borin Sekera, obrovity pajzl v netypicky cistem obleceni, stribrnym stitem a valecnou sekerou s pozlacenou rukojeti popsanou pajzlicimi runami, kyvl hlavou.

"A... Co te sem ..." Magalhao sebou trhl.

"Chces vedet, co to vsechno znamena, a jeste vic, abychom odtud vypadli, ze?" zasklebil se nekromant. "Nemej strach, vypadnem, ale ne sami," dodal tise. Vesel do kuchyne a zarval: "Prasata!". Tech par pajzlu, kteri byli jeste schopni tancit po stole, okamzite prestalo a ztichlo. Ti, co lezeli pod stolem, byli donuceni kopanci svych kamaradu vzbudit se a rychle vylezt. Bablin rychle a nenapadne spolkl zbytek krysy a Glogin se pokousel stat rovne. Vsichni se snazili rychle vystrizlivet. Jedini, kdo se tise chechtali, byli Bifoj a Bifuj. Borin zachovaval kamennou tvar.

Pote, co se podarilo uvest pritomne pajzly do vnimani schopneho stavu, uklidil Vandal kouzlem 'Zamet' nadobi do nejblizsiho rohu nory. Potom usedl ke stolu a ujal se slova.

"Budu strucny. Sesli jsme se tu k vyprave, ze ktere se nekteri..." nacez se rozhledl po mistnosti a opravil se: "ze ktere se mnozi z vas uz nevrati." Udelal dramatickou pauzu, aby dal cas neprilis inteligentnimu Magalhaovi srovnat si vse v hlave. Ten chtel hlasite protestovat, ale zaskocil mu v krku slimak, ktereho si konecne nenapadne 'urval' pro sebe, a tak musel nedobrovolne mlcet.

"Nas pritel, zlodej rabit Magalhao Brzlik mladsi z Rabitinskych Der za rekou byl tak laskav a nejenze nas bude pri teto vyprave doprovazet, ale navic nas i kralovsky pohostil," pokracoval Vandal ironicky.

"Nak si nemozu srovnat v bedne, jak by mohla tahle zouzel bejt k cemu dobra. Vypada skor jak skunk nez corkar a aj tak smrdi," prerusil ho Kilin.

"Pravdepodobne sis nevsiml, ze ti zmizel mesec, Kiline," usmal se nekromant. "O zlodejskych schopnostech tohoto rabita nemuze byt pochyb. Nebo snad ano?" Nekromant se vyhruzne rozhledl po mistnosti. Pajzlove zbledli a Kilin se napadne zmensil.

"Zitra tedy vsichni vyrazime na zapad za drakem Spakem a jeho zlatem," dokoncil Vandal.

"Zlato! Prstynky! No jasne! Teda... chci rict... vzhuru za dobrodruzstvim!" vykrikl Magalhao, ktery se sice pri zmince o drakovi zacal hroutit k zemi, ale posledni Vandalovo slovo ho rychle postavilo na nohy.

"Pomalu, pomalu... jsi pretazeny..." zarazil ho nekromant. "Ani jsem ti nevysvetlil situaci a muj strategicky plan, ktery..."

"Coze?" Borin vstal a zamracil se. "Tenhle rabit ani nevi, o co tu jde? Pajzl by si myslel, ze rabit, ktery ma na dverich Znameni Temnoty bude zasveceny i do jinych veci, nez Spakova pripadu." Borin vetsinou trpel nevysvetlitelnymi a pro pajzly naprosto netypickymi zachvaty spisovne mluvy.

Magalhao na nej nechapave vykulil sve temne rude oci.

"To nic," presel to Vandal. "Takove male magicke znameni, aby vsichni vedeli, kde se maji sejit... Nema to zadne velke vedlejsi efekty, jenom mensi prokleti mista a tak..." Magalhaova nizka inteligence ho zachranila pred temer jistou smrti, protoze skrceni rabitove ovladali vzdy dobre a ani nekromant by toho moc nevykouzlil pri sipani misto magickych formuli.

"Zopakuji tedy jeste jednou pribeh o Spakovi, ktereho zde pritomny Borin spatril na vlastni oci," rekl rychle Vandal a pokracoval: "Asi pred sto lety zili Pajzlove pod Horou na dalekem severozapade, v sidle zvanem Grad. Zili by tam asi dodnes, kdyby jednoho dne nepriletl ohromny drak Spak. Pajzlove ho chteli mirumilovne zahnat strelbou ze svych kusi, ale on si nedal rict. Pristal u hory, kde rozsedl elitni gardu a vetsinu valecniku promenil v popel svym strasnym ohnem. Jen malo z pajzlu tehdy prezilo. Drak se potom prohrabal do Gradu a tam usnul. Bohuzel se vzdy probudil, kdyz tam nekdo prisel, takze poklady, ktere ukradl, tam strezi dodnes. Proc jsme tady, to uz je ti, Magalhao, doufam jasne."

"Hmmm... A neslo by toho draka nejak vyhladovet?" zeptal se Magalhao v myslenkach ocividne v budoucnosti, prilis nepotesen vyhlidkou na setkani s drakem.

"Mladej drak Tukan, kteryho zajali moji predci pred mnoho lety," ozval se Bablin, "drzel hladovku sto a ctyricet let."

"A chcipl?"

"Ne, rek, ze ho to prestava bavit, sezral straz a odlitl pryc."

"Proto mam svuj plan a dobreho zlodeje," podotokl Vandal, "ale svita a meli bychom pomalu jit spat, samozrejme po malem obcerstveni. A take si trochu zazpivame."

Pajzlove vyskocili a zacali hulakat jeden pres druheho:

Pod horou sme vseci zili
Pod horou na severu
Dobrou medovinu pili
Ve skale sme zlato ryli
Brousili si sekeru
Lebene sme rozrazeli
Skretum blbym na kusy
A kdyz kamaradi smeli
Do zuly po smrti chteli
Meli dobry funusy
Kovali sme stity, mece
Delali sme zazraky
Vyhravali vsecky sece
Pod horu, kde reka tece

Neverili na draky
Jednou ale po zranici
Zatrasla se cela zem
Gethor jeste po opici
Vbeh do salu, v ruce svici
zval na nas 'Drak leti sem!'
Bezeli sme do zbrojnice
Popadli sme sekery
Vytahli sme bradatice
Drak, co rikal 'Nikdy vice!'
Mel v supinach mezery
Nekeri se potaceli
Nekeri si zpivali

Dvakrat draka sme videli
Blbyho sme trefovali
Byli sme moc vozrali
Dyz zapalil nase sine
Byla bitva prohrana
Brany, veze boril line
Sezral skoro vsecko, svine
Mrcha jedna vyzrana
Utekli sme, ale vime
Az jednou pudem k Vrsku
Vseci zase se vratime
Draka krute umlatime
Spak dostane pres drzku!

Diky pokusum Tora a Gora pisnicku nalezite zhudebnit pomoci kostenych palicek a nastroje zvaneho Vozemkrach dostalo toto veledilko skutecnou 'stavu'. Nasledovalo dalsi mensi obcerstveni, pri kterem pajzlove Brzlika vyjedli v podstate do posledni zizaly, rkouce, ze uz stejne zadne jidlo tento rok potrebovat nebude. Bylo to posezeni, jake se jen tak nevidi. Pajzlove stridali jidlo, piti a hulakani pisnicek s obsahem pro moralisty vskutku sokujicim, nekteri ovsem zvladali vsechno najednou. Vandal se ze zacatku bavil kouzlenim jidla jako iluze, po chvili ho to vsak prestalo bavit a nalezite se zapojil do zabavy. Proste... ozral se jak prase.

Rano, vlastne vecer, kdyz se podarilo uvest pritomne do stavu, ve kterem uz bylo jasne, co jsou pajzlove a co zvratky, se vsichni vydali na cestu.

KAPITOLA 2.: SKOPOVE LEBENE


Druzina pajzlu v cele s Vandalem opatrne postupovala smerem na zapad, obklopena zvedavymi rabity, kteri cile premysleli kde co ukrast. Nekolik z nich bylo ozbrojeno dubovymi holemi a tvarili se naramne sebevedome. Zrejme tvorili jakousi domobranu a vojsko zaroven, soude podle toho, s jakou drzosti obcas pretahli nekoho z domorodych obyvatel po zadech - asi pro rozptyleni.

Na namesti Zradcovska, kudy pajzlove prave prochazeli, vbehl vyhubly rabit s nekolika platy kury, do ktere byly vyryty nejake cmaranice.

"Drby dne!" zacal vykrikovat. "Nadrogovany rabit utopil vlastni manzelkuuu! Opet spatren nepratelsky jilm na severuuu! Masakr v hospode U zeleneho vrakuuu!"

"To je ten chliv, co sme vcera vymlatili, ne?" zeptal se bezelstne Bifoj.

"Drz hubu" sykl Borin. "Je jich petkrat vic."

"Pet - to je dyz zdvihnu ukazovak a pak malik, pak palec, ne...teda pro..." Borin prerusil intenzivne a nahlas premyslejiciho Zora tvrdym kopancem.

K ranu byli konecne z kraje rabitu pryc a mohli vychutnavat krasu nocni prirody, na jihu podtrzenou nadhernymi Mohylovymi kopci a na severu uchvatne pusobicimi pustinami. Po ceste prepadavali kolemjdouci; nejdrive bylo vsude plno bohatych pocestnych, potom uz mene bohatych, jeste dale uz jen malo chudych a nakonec prisli do kraje, kde zadni pocestni nebyli. Vsem zacalo krucet v brise. A nejhorsi na tom bylo, ze jednoho dne Vandal zmizel. Nejprve si Borin myslel, ze trenuje neviditelnost, ale brzy mu doslo, ze je nekromant opravdu opustil. Pajzlove se plahocili v destivem pocasi s prazdnymi zaludky a chrlili ze sebe takovy prival nadavek, ze i znacne otrlemu Magalhaovi z toho bylo trochu spatne.

"Hele svetlo" oznamil nekdo najednou. Pajzlove se zacali s nadeji rozhlizet kolem sebe. Za chvili jiz vsichni videli jasny zdroj svetla na vrcholku kopce, tyciciho se mad nimi.

"Co to je?" zeptal se Brambur.

"Hmmm... Ja nevim. Kdo muze byt takovy blbec, ze si v techto koncinach zapaluje vatru? No, mozna si je jisty, ze ho nemuze nic ohrozit. Ale urcite si neco opika. Hmmm, muze to byt nebezpecne.. Chtelo by to napred prozkoumat... Pockat! Na co mame zlodeje?" zavyskl Borin a nakopl Magalhaa do zadku, az nadskocil. "Padej rabite, ale rychle!"

Magalhao bojacne prikyvl a rozbehl se do kopce.

Za chvili uz opatrne sledoval tri postavy, sedici za ohnem. Z toho, ze byly minimalne trikrat vyssi nez on a jejich kuze mela podivne sedou barvu, usoudil, ze to nejsou lide. Na ohni se bohuzel nic neopekalo, ale presto dve z techto bytosti hledely do ohne s mirne prihlouplym vyrazem. Treti podrimovala.

Magalhaa upoutal mesec, ktery mel jeden z techto obru poveseny u pasu. Vedom si toho, ze je dobrym zlodejem, se drze prikradl az k nemu a pak ho rychle odrizl dykou.

"Co to delate, pane? Jste si vubec vedom toho, ze jsem soukromy majetek?" pronesl strohym hlasem mesec. Obr se prekvapene otocil.

"Jeee, kraaaliiik" proneslo to obrovite individuum. Magalhao prekonal prvni sok a svuj strach a rozechvelym hlasem prohlasil, ze neni kralik, nybrz rabit.

"Rabit?" pronesl obr a s otevrenou hubou uvazoval, mrkajic pritom ocima. Ti dva u ohne nezmenili ani svou polohu, ani vyraz tvare, z cehoz Magalhao usoudil, ze ho zrejme nezaregistrovali. Snazil se tedy rychle zmizet a nenapadne zacal couvat dozadu. Nahle do neceho vrazil.

"No to jsem si moh myslet," ozval se Borin, stojici za nim. "My premyslime o tom, jak sehnat jidlo, a on se tu bavi s bobry. Hej, pojdte sem!"

Z lesa se zacali trousit rozmrzeli trpaslici.

"Bobry?" nechapal Magalhao.

"No jo. Bobri. Blbi obri. Lidi jim rikaj trotlove," vysvetlil Brambur. "Nemej peci, voni vubec nechapaj, co je to 'blby' a 'obr'"

"Obrrrrr! Velkyyy!" zahucel trotl.

"No vidis. Delaji pokroky. Ale i kdyby vedeli, co je to 'blby', stejne by si to nemohli dat dohromady", uzavrel Borin.

"No jo. Ale voni nemaj nic k zradlu," podotkl Bablin.

Borin si utrel zpocene celo a zacal se dorouzumivat s trotlem. Asi po deseti minutach usilovneho premysleni trotl zarval:

"Nazdaaar! Ja Vilnik. On Certik. On Rom," ukazal na sve druhy, nacez se asi na minutu odmlcel. "My mit nic," vyslovil konecne.

"Sakra! Co budem teda zrat?" zavrcel Bifoj.

"Co budeme zrat? Co tady mame k jidlu?" rekl Borin s dabelskym usmevem, povzbuzen genialitou sve myslenky.

"A nejsou moc tuhy?" nadhodil Bifuj, ktery jako jeden z mala pochopil, co ma Borin na mysli, a zacal nenapadne mrkat smerem na bobry.

"Mame zradlo!" vykrikl Bablin.

"My jist?" zeptal se na bobra nadmerne inteligentni Vilnik.

"Jo, jiste," odvetil Borin a zacal si brousit sekeru. Trotl rekl neco Romovi a Certikovi a vsichni tri s prihlouplym usmevem vytahli velke drevene lzice a zacali se mlsne oblizovat.

"Ale fakt, nejsou moc tuhy?" delal si starosti Bifuj.

"Moja babicka kdakala, ze sa pry trotli musej naklepat, aby zmekli," podotknul Bablin. "Tak by sme je mohli svazat a pak rozsednut."

"Ses uchyl?" oponoval mu Jogin. "Vsichni nejsme tak tlusti jak ty. To by nam trvalo celej den."

"No jasne, trotli se musej napred poradne uvarit, aby byli mekcejsi," prohlasil Toro.

"A kde vezmem vodu ty kryple" ozvalo se smerem od Kilina.

"Sli sme kolem jezirka," nevzdaval se Toro.

"Tak si tam bez chytraku!"

"Drz hubu, Kiline!"

"Co tak na ne svalit par sutru?"

"Uvarit!"

"Rozsednout!"

"Skutalime je z kopce dolu, pak budou mekcejsi..."

"Kusuj!"

"Ty kusuj!"

"Kusujte oba!"

"Drzte huby vseci!"

"Coze, ty praseci strevo?!"

"Zavri hubu, slize!"

"Hodte na neho sutr!"

...BUCH !!! ...

"Au"

"Spravim ti fasadu!"

"Fak jo, Fakine?"

"Bouchni si..."

...BUM !!! ...

"Kretene!"

"Mam prilbu, hehehe..."

"Ty... inteligente!"

"Nebouchej mu kladivem do hlavy!"

"Uz ne..."

"Pijes me krev!"

"A jeste ti vrazim!"

"Ja ne, moje sekyra..."

"Lechtat ne!"

"Muj zub!"

"A co tohle?"

"Vrat mi axnu!"

...KRACH !!!

"Naser si!"

"Auuuu.... to uz je lepci..."

...ZUCH !!!

...

V prubehu vymeny nazoru mezi pajzly si Borin zahral s Magalhaem skorapky, ve kterych prohral pulku hotovosti sveho mesce, coz ho natolik znechutilo, ze vstal a zarval: "Nevim, jestli mam dobre nabrousenou sekyru. Kdo se hlasi jako dobrovolnik?" Vsichni kupodivu ztichli.

Po nekolika minutach se pajzlove dohodli, ze trotly prece jenom uvari. Po prohledani okoli nasli velky kotel, ve kterem si bobri pravdepodobne varili jidlo, naplnili ho vodou ze studanky a prinesli k ohnisti. Zatimco si Zoro pripravoval sve valecne kladivo, kterym mel omracit Vilnika, pokusili se pajzlove odlakat Certika a Roma do lesa 'podivat se na zviratka', lec neuspesne. Ze zvuku, ktere oba trotlove vydavali, bylo mozno poznat jen to, ze se strasne boji odejit od ohniste. Proto byl Magalhao donucen usporadat predstaveni 'Skretik a masozrava prisera', ktere Roma i Certika plne zaujalo, takze se pajzlove konecne mohli soustredit na likvidaci Vilnika.

"Podrz me ho trochu, at neflagnu vedle", pozadal Zoro Glogina.

"Lechtaaaa!!!" zarval trotl. Ohnal se naslepo rukou dozadu, cimz nalomil Gloginovi dve zebra.

"Tak ho bouchni rovnou!" ozval se kdosi.

"Podrazte mu nohy!"

Vilnik se jiz trochu uklidnil, ale pritom vstal, takze bylo jasne, ze Zoro nema zadnou sanci strefit se do hlavy, ktera cnela asi puldruheho metru nad nim. Pomstychtive aspon bouchl vsi silou trotlovi do nohy, cimz mu zpusobil vazne zraneni v podobe natluceneho kotniku.

"Jauveeeejs!" stenal Vilnik a zacal skakat na jedne noze. Jogin v posledni chvili uhnul te druhe, ktera by ho po dopadu pravdepodobne premenila na krvavou kasi.

Pajzlove nadavali, behali sem tam a uhybali pred trotlem. Pouze Dablin se na nej s bojovym revem vrhl a sekl mu po nezranene noze. Vilnik zarval jeste silneji a chtel si zacit foukat skrabanec a skakat po druhe noze, jenomze tu uz si foukal, takze nakonec neskakal po zadne, z cehoz plyne, ze spadl.

Zuchnuti zpusobilo mensi otres pudy a pajzlum vratilo sebeduveru. "Majzni ho!" ozvalo se za Zorovymi zady. "Doraz ho!" pridal se dalsi.

Zorovi se podarilo strefit doprostred trotlova cela, coz ostatne neni nic tak tezkeho, uvazime-li, ze trotlova hlava obvykle nebyva o nic horsim tercem, nez stredne vypaseny pajzl. Vilnik zakoulel ocima a mozna by i omdlel, nebyt toho, ze prudce zady vrazil do kotle s varici vodou. Ten se prevrhl a voda dokonale uhasila ohniste. Prekvapene pajzly zahalila tma.

"Do prdele!" vykrikl nekdo. Pajzlove se snazili divat svym infravidenim, ale bylo jich moc, a tak byli mirne zmateni.

"Svetlo sakra" ozvalo se. V odpoved zaznel zvucny hlas.

"Kryjejt medzyk lajt!" prohlasil. Kolem se rozlilo podivne zelene svetlo.

"Vandal!" vykrikl Borin. A skutecne. Nekromant byl tu.

"Vidim, ze jste se tu bavili," zasmal se Vandal a s ironickym usklebkem pohledl na sochu padajiciho trotla a pote na nadherne sousosi dvou jedincu tehoz druhu, kteri jako by neco sledovali.

"Sakra! No jo, to je jasny. Kdyz se bobr dostane do uplne tmy, tak zkameni. Proto porad sedi u ohne. Skopove lebene! Co ted budeme jist?"

Vandal beze slov vytahl z torny asi dvacet platku jakehosi chleba a potom jeste mrtvolu nejakeho hada, kterou si zacal opekat na ohnisti, ktere si nedbalym gestem ruky zapalil.

"Tfuj, tlemas. Chleba od elfu. Skutecne nechutnej," komentoval Toro. "Kdyz ho zerete, jste jak vozrali, je vam blbe a tlemite do blba."

Pajzly neodradil ani tento argument a hltave vsechno sezrali.

"A z pecinky nam nedas?" zeptal se Borin Vandala.

"Nejste proti jedu v mase imunni," prohlasil Vandal.

Rano jeste Vandal oznamil, ze zaridil prichod do elfske Groglinky. Potom sli vsichni spat a po probuzeni pokracovali ve sve ceste na zapad.

KAPITOLA III. : Z GROGLINKY PRES HORY


Trvalo jeste sest noci, nez se trinact pajzlu plus jeden rabit plus jeden nekromant dostali k upati hor. Byly nejake rozmazane, coz vsak podle Vandala nebylo zpusobeno mlhou ci mraky, ale alkoholovymi vypary z Groglinky, ktera lezela na upati jedne z nich. Od chvile kdy presli Posledni most (tj. posledni most, ktery se jeste nezritil pod Bablinem a Bramburem, coz ale po jeho prechodu uz nebyla tak docela pravda) byla cesta priserna. Magalhao upel nad svymi bolavymi dolnimi koncetinami a mumlal kletby na Vandala, ktereho se to ovsem jakozto nekromanta nemohlo dotknout. Se skodolibosti sobe vlastni se pohyboval v poslednich dnech temer polovinu cesty cetnymi teleporty, ktere ho pravdepodobne donesly v rekordne kratkem case do Groglinky a zpet.

Krome umorneho pochodu je vsak nepotkala zadna neprijemnost, nepocitame-li jisty nepratelsky brod, pres ktery se primo za jejich zady prehnala mensi povoden...

Sedmeho dne, vlastne noci pobihal Vandal okolo druziny jako ztresteny lovecky pes, co chvili naslouchal a cenichal. Magalhaovi to sice bylo divne, ale drzel se pravidla, ze blaznum se nema odporovat, takze radsi nic nerikal. Pozde k ranu nekromant vykrikl: "Citite to taky?"

"Cucham grog," prohlasil Glogin jakozto znalec. Rabit nic takoveho neregistroval, avsak mel dojem, ze slysi z dalky nejake hlasy, v jednu chvili dokonce temer zretelne nejake divne slovo, znelo jako 'Zivjo'.

"Vyborne!" zajasal Vandal. "Tohle je vzdycky spolehlivy zpusob, jak najit Groglinku!"

Pajzlove zrychlili krok a spechali za klusajicim nekromantem, ktery se zrejme netesil jen na setkani s elfy. Jednou malem sesli z 'cesty', kdyz omylem prekrocili rokli, do ktere bylo nutno namahave slezt, ale grogova stopa a slabnouci nesouvisle vykriky zdola je okamzite upozornily, ze jdou spatnym smerem.

Po dvou hodinach sestupu do rokle (trochu urychlenem nerizenym padem Brambura, ktery sel bohuzel pro vsechny jako posledni) uz byl rev tak silny, ze by ho nepreslechl ani silne nahluchly trotl se zacpanyma usima, z plna hrdla rvouci a utikajici pred kamennou lavinou. Pri znacne vlhkosti vzduchu (v dusledku velke koncentrace alkoholovych par) a pohledu na prvni matozne postavy, ktere se vynorily ze stinu, by mohlo byt nahodnemu pozorovateli se slabsim zaludkem dokonce i nevolno. Avsak jak pajzlove, tak nekromant i rabit byli v tomto smeru znacne odolni, takze nakonec doslo jen k zvraceni a to jeste pouze u rabita. Elfove - nebot tato individua zpita namol byli skutecne elfove - na okamzik prestali padat, podarilo se jim chytnout se vzajemne kolem krku a v delsi prestavce mezi kolektivnim krkanim a obcasnym individualni zvracenim zacali hlasite vyrvavat:

Pajzlove!

Kam dete?
Copak nam
- skyt -
nesete?

Copak tu chcete?
Co na nas cumite?
Ty malej skrete
Brzliku rabite
Chacha!
Je to moc vesely
Videt ksicht kysely

Copak je, Glogine?
Pojd s nama chlastat!
Jogine, Kiline
Nemuzem prestat!
Tak co tam stojite?
Grogu se bojite?
- skyt -
Hehehehehe!

Tamhle je Dablin
Borin se vraci!
Vedle jde Bablin
Rabit uz zvraci
Hehehehehe!

- skyt -
Tak sebou hybejte
S nami si zpivejte
Hele!
Skvele!
Kdopak se tam plizi?
Oci se mu klizi?
Nazdar Vandaleee!
- skyt - brk - skyt - uik - bleeeee -

(zvraceni)

Vystup byl zakoncen padem elfa, ktery se neudrzel na strome, kde zrejme vyspaval opici do chvile, nez ho probudilo vystoupeni n-tice elfu. Spadl primo na hlavu Dablinovi, cimz ublizil samozrejme pouze sobe.

Zatimco se rozjareni pajzlove rozbehli k dzbanum s vonicim grogem, objevil se na ceste vysoky elf, ktery - svete div se - nejenze rovne stal, ale i sel. "To je El Bond," zajasal Vandal.

El Bond byl jednim z nemnoha elfu, kteri zdedili zajimavou vlastnost - imunitu vuci alkoholu. Elfove jako on mohli vypit alkoholu neomezene mnozstvi, aniz by se to na nich nejak projevilo. Je pravda, ze se obcal staly pripady, kdy takto imunni elf zemrel ve spanku na uplnou dehydrataci (elfove imunni vuci alkoholu samozrejme pili jako ostatni, abstinence byla v Groglince povazovana nejen za dusevni nemoc, ale i za hrdelni zlocin). Na druhou stranu meli 'imunni' velke vyhody, stavali se ucenci, vyjednavaci ci zvlastnimi agenty, jako El Bond. Ten se navic diky bohatstvi nakradenemu v skretich sidlech stal nejbohatsim muzem Groglinky a tedy i jejim vladcem. Mel sice male problemy s tim, ze se vseobecne mluvilo o tom, jak se jeho otec spustil s obycejnou lidskou zenou, ale nikdo nemohl dokazat, ze neni cistokrevny elf (coz samozrejme nebyl).

Vandal se pratelsky privital s El Bondem a sel to setkani radne oslavit. Oslava se protahla na ctrnact dni.

Ve dvou tydnech od prichodu do Groglinky se konala neoficialne vyhlasena soutez - pijacky maraton. Jiz druhy den odpadl Magalhao, neprilis odolni Bifoj a Bifuj skoncili na konci tretiho dne. Toro, Goro a Zoro upadli temer soucasne do alkoholoveho komatu dne ctvrteho. Pateho dne premohl spanek i Jogina, Babli- na a Brambura a den na to je nasledovali Fakin a Kilin, takze zbyli jen Borin, Dablin a Glogin. Soutez spela do finale...

Po temer ctyrdennim stavu bezvedomi se Magalhao probudil. Byl tak priserne dehydrovany, ze porusil sve zasady a s nesmirnym hnusem se dokazal napit vody, ktera blizko Groglinky protekala. Na zpatecni ceste prosel kolem jakehosi staveni, odkud se ozyval monotoni hlas. Rabit zpozornel. Ze by ten elf nebyl opily? Prisel k oknu a zjistil, ze se nespletl. Prednasejici elf, stejne jako nekolik posluchacu v sale Skoly pro imunni cizinecke legie (SPICL) v zivote nepoznal opilost.

"Musite si uvedomit, ze pro Groglinku i pro vas zivot je dulezite rozhodovat se spravne a rychle," zakoncil svuj vyklad prednasejici. "Tak, pustime se do pokracovani zkusebnich testu. Otazka cislo dvacet pet: Kdo je pritel elfu? Za a trpaslici, za be lidi, za ce nikdo, za de kazdy, kdo ma spicate usi."

"Ce je spravne!" ozvalo se temer okamzite.

"No samozrejme," zabrucel elf. "Proc tam davaji tak jednoduche otazky, to mi neni jasne ... otazka cislo dvacet sest, to uz je lepsi: Co udelate v pripade, ze najdete opustene male skrite? Za a umucite, za be zeptate se 'kdepak mas rodice, drobecku?' a po ziskane informaci ho zabijete, za ce postarate se o nej," - ucebnou proletla vlna smichu - "za de prevychovate ho, za e FIREBALL."

"A?" zeptal se nekdo nesmele.

"Spatne," zamracil se prednasejici na dotycneho. "Kde je skrite, mohou byt i skreti a je to ztrata casu. Co ty, Sil Enecu ?"

"No, mozna to becko, prevychovani je pitomost," ozval se Sil Enec.

"Neni to spatne reseni, ale takove skrite je obycejne prilis pitome a taky te muze poslat primo do pasti."

"Fireball!" vykrikl nekdo vitezne.

"Presne tak, Tuk Aneku. Rychle, ciste, bezpecne. Magicky ohen nezapaluje a hlavne - skreti se ho boji. A po skriteti zustane mastny flek," spokojene uzavrel ucitel. "Ale ty, Tuk Aneku na neco takoveho, jako je fireball, nemas. Pro dnesek vyucovani konci."

"Ja ho umim trikrat za hodinu," chlubil se Sil Enec.

"No a co, ja zas mam lepsi napady," nedal se Tuk Anek.

"Jaky treba? Oslepit ology, jak minule?" Sil Enec si osahaval jeste nedavno zlomena zebra.

"No, kdyby tam nebyl ten velkej, jak se jmenoval?"

"Zgrinder."

"No, ted me napadlo, ze bysme, az zas pojedem do skoly v prirode na zapad, mohli asistovat tomu medvedovi a..."

"Sklapni uz."

"No fakt, ale nejlepsi by bylo prichystat past na toho Bileho kneze, co chodi po ceste, ja ho zkusim probodnout, ty na neho zacnes hazet firebally, ja budu buf..." nedorekl Tuk Anek, protoze v te chvili dostal do zubu od spoluzaka, ktery neoplyval takovou toleranci jako Sil Enec.

Magalhao se tise chechtal.

V pijackem maratonu nakonec zvitezil favorizovany Glogin tesne pred Borinem a Dablinem, cimz vyhral prvni cenu - prvotridni opici spojenou s lehci otravou krve. Vandalovi trvalo temer tyden, nez uvedl sebe i pajzly do pochodu schopneho stavu.

Pred odchodem jeste vyuzili moznosti precist si text na kusu kuze, ktery Vandal neustale nosil sebou. Magalhao si myslel, ze je to obycejna kuze zaspinena od krve, ale nekromant ho vyvedl z omylu.

"Na tuto kuzi kdysi trpaslici napsali vzkaz krvi," zacal Vandal, ale Magalhao ho prerusil. "Lidskou krvi? Nebo trpaslici? Nebo dokonce rabiti?" zeptal se ustrasene.

"To ne, to se neboj, byla to krev lykantropa. Rabiti krvi se to jenom polilo," uklidnil ho Vandal. "Vysledny efekt je ten, ze nejde nic precist. Jenomze za uplnku se projevi zvlastni ucinky mesicnich paprsku a pismo napsane krvi lykantropa jasne zazari." A jako na dukaz zacaly na povrchu kuze svetelkovat cosi, co pripominalo runy nakreslene v smrtelne kreci tezkym paranoikem, ovsemze slepym. Tvorily neco, co se pri velmi dobre vuli dalo nazvat nesouvislym napisem.

"Tady so dvere vysoke jak zaskrsle elf a mozete slapat tri vedle seba, dyz neste moc vyzrani. Jak zacne klepat ta mrska prtava litava do stromu tukava, di k sedemu sutru. Pak cuc na posledni papersek ale jen dyz je Buranuv den a zmercis lochnu, kam mozes kluc strcit, jestli ho teda mas, ogare." cetl Vandal.

"Buran! To byl muj velky predek!" vykrikl Borin. "Byl to praotec vsech pajzlu a vsichni jsme pry po nem neco zdedili, jenom jsem nikdy nepochopil co..."

"Asi dlouhe vousy, ne?" uchechtl se ironicky Vandal a pokracoval spise pro sebe, ignorujic rozzarene tvare pajzlu: "To je zajimave, tohle opravdu psali pajzlove. To bych si nikdy nepomyslel, ze nekteri z nich znaji nekromantske praktiky!"

"Stejne nechapu, jak muze mesic takhle magicky pusobit," podivil se El Bond. "Cetl jsem, ze je mesic jen velka skala ve vesmiru."

"Mesiac nie je len mrtva skala!" ujistilo ho zavrceni z nedaleke houstiny.

Po marnem hledani jeskyne, kde by se ulozili ke spanku na den, se dohodli, ze tentokrat prespi pod skalnim previsem, pod ktery se slunecni paprsky dostat nemohly. Vsichni usnuli temer okamzite, unaveni celonocnim pochodem v horach. Az na Vandala, samozrejme. Ten chvili hlidkoval, ale po necele hodine upoutal jeho pozornost nejaky pohyb mezi skalami. Zamumlal nejake zaklinadlo a neviditelny se vydal pronasledovat postavu kracejici po skalach zalitych rudymi paprsky vychazejiciho slunce. Nekromant ziskal dojem, ze dotycny nemuze byt nikdo jiny, nez skret, a to ho naplnovalo optimismem. Muceni obeti nekromantskymi kouzly ho vzdy bavilo, a navic ze skretu byly nadherne zombie.

O neco pozdeji kolem previsu prochazela hlidka skretu.

"Ach, zdali to nejsou ti zli pajzlove, kteri ducha sveho uvrhli do temnoty a jenom nenavist a bezcitnost ve svem srdci maji?" zeptal se ostatnich velitel.

"Ano, pravdu dis," odpovedel jeden z vojaku.

"Ac nasili se mi prici, ja nemohu ucinit nic jineho, nez zajmout je. Nebot musime ochranit nas narod, aby slunce v jeho tvari nevyhaslo," smutne pokyval hlavou velitel.

Skreti popadli sit a hodili ji na chrapajici pajzly.

Pote, co se (neuspesne) pokusili osetrit pajzlum zraneni, ktere si zpusobili ve zmatku svymi remdihy, sekerami a kladivy, rozhodli se skreti privest zajatce pred sveho krale. A protoze skreti miluji umeni a hudbu predevsim, cestou si zpivali:

Ach my skreti ubozi
Co si jenom pocit mame
Neb nasi cest ohrozi
Nepratele kdyz chytame

Chceme ziti v pokoji
Nikomu nic nedelame
Proc se nikdo neboji
Ukrast poklady, co mame?

Pustme pajzly na svobodu!
Vzdyt i nase knihy pravi
'Vaz si dobrych skutku skrete
vic nez zivota i zdravi!'
Chudacci, at neumrete!

S temito slovy zacali skreti vyprostovat pajzly ze site, ale zasahl velitel, nacez byl nekolika vojaky oznacen za rasistu.

"Musime premoci sve city" rekl velitel a dal se do place.

Po 'vyslechu' u krale, doprovazenem zachvaty smichu u pajzlu i rabita, bylo rozhodnuto, ze skreti nemaji pravo veznit zive bytosti jenom proto, ze je tyto chteji okrast nebo zabit nebo oboji... Kralova vule tedy byla doprovodit pajzly za hranice skretiho kralovstvi a propustit je v miru. Zaroven byl prisne potrestan velitel za velmi neskretinisticky vyrok 'Ac se tomu srdce vzpouzi, tito pajzlove musi byt potrestani' (skretinismus = inteligentni filosoficky smer, rozsireny predevsim u skretu). Skreti, kteri hodili sit na pajzly a omezili tak jejich osobni svobodu, byli degradovani na podchuzkare (pracovni naplni podchuzkaru bylo prochazet pod mosty a kontrolovat, zda tam nekdo nespi).

"Strasni kokoti," povzdechl si Borin.

"Ach, jaka to strasna slova dospela k mym usim!" zabedoval kral a omdlel. Pripravil se tak o nejvetsi zazitek sveho zivota, protoze v te chvili proletl mezi skalami vykrik opravdu nastvaneho nekromanta.

"FAJR BOL!" oznamil. A pokracoval...

"FAJR BOL!"

"FAJR BOL!"

"FAJR BOL!"

"FAJR BOL!"

Jak videt, Vandal nebyl zadna macenka. Urcite ne takova, jaka zbyla z kazdeho skreta, ktery mel tu smulu, ze se stal cilem nekromantova kouzla...

Po smrti krale se pomerne rychle sesla extremisticka skupina mladych skretu, kteri se narozdil od ostatnich nedomnivali, ze navsteva jejich pokladnice a zasobarny patri mezi prirozena prava pajzlu. Seskupili se kolem potrestaneho velitele Grisnaka a zacali skandovat 'Hare Grisnak!' ('Slava Grisnakovi' - pozn. prekladatele). Ostatni skreti byli prirozene proti pronasledovani ubohych pajzlu, ale v souladu se skretismem Grisnakovcum samozrejme nemohli branit.

Zatimco pajzlove utikali za levitujicim nekromantem, ktery jim ukazoval cestu ven ze skalniho bludiste, Magalhao byl nedobrovolne tazen za vlasy Borinem, ktery spravne usoudil, ze rabit ma prilis zpohodlnele nohy na to, aby jim stacil. Pri nenadale zmene smeru vsak Magalhaovy vlasy nevydrzely odstredivou silu. Rabit jeste udelal nekolik kotrmelcu, pak narazil hlavou na kamen a ztratil vedomi.

Kdyz se asi po pul hodine probral, uvidel kolem sebe stat hloucek skretu, kterym zrejme velel jakysi podivin s vyraznou cervenou bradavici nad korenem nosu. Stejne jako jeho druhove nevypadal prilis pratelsky...

KAPITOLA IV. : CO MA KDO V KAPSICKACH


Kdyz Magalhao otevrel oci, pral si, aby znovu upadl do bezvedomi. Skreti shromazdeni kolem nej nebyli zrovna v nejlepsi nalade. Nicmene jiste moralni zasady jim prece jen nedovolily, aby rabitovi ublizili. I nekteri z techto radikalu by se asi shodli na tom, ze by to byl neprimereny utok, ktery je z hlediska skretinismu velkym moralnim zlocinem. Setrne tedy Magalhaovi svazali ruce a odvadeli ho zpet, zatimco se radili o jeho dalsim osudu. Lec sve debaty nemohli rozvinout do potrebne sire, nebot je prerusilo zdesene volani.

"Tom Doombadill! Tom Doombadill!!! Proboha, utikejte!"

A z dalky se ozvalo neco, co vzdalene pripominalo falesny zpev vychazejici z hrdla skuhrajiciho alkoholika vyznacujiciho se naprostou absenci hudebniho sluchu:

Hej hou, smil a kill a bez a rez a sekerou
Nad Hvozdem se zase moje temny mraky seberou
Pred horama za horama jenom plane siry sou
Trotli vseci vymlaceni a skreti nic nesnesou

Moje stara zas chce na palici nakou ozdobu
Toz skretiku par mam dneska rychle dostat do hrobu
Nahrdelnik z jejich skalpu doplnek je prekrasny
Pokud vsak ma skretik lepru, vysledek je nejasny
Zatimco rabit prchal co nejdal od skretu, kteri zatim v panicke hruze utikali

smerem k sidlisti, slysel jeste vyvrcholeni 'zpevu':

Hej! Tom DoomBadIll, ten bastard vesely
Iron ring a silver belt ma, dobrodruh smely!
Toma nikdo nedostane pac ma 'medzik sildy'
Obtizeny artefakty dela battle fieldy

Hej! Tom DoomBadIll, tot legenda skvela
Ze skretiku i trotliku mrtvoly dela
On nemusi sneakovat kdyz nepratele chyta
Kudy projde, mrchozrouti zvirata jsou syta

Kdyby mel Magalhao vice trpelivosti a pockal si, aby uvidel Doombadilla, naskytnul by se mu zajimavy pohled. Za Tomem, pidimuzikem v zelenem dracim brneni (ne ze by ho potreboval, jemu se proste libil ten odstin, tak si jednoho dne odskocil do Angbandu, ale to uz je jiny pribeh) pochodovaly legie masozravych stromu - javoru, dubu, buku, olsi a zejmena vrb vedenych Dedkem Svrabakem. Nad nimi se vznasel prijemne zbarveny mrak (zhruba do sedotmavomodrohnedofialova), rizeny demony Nefele a Thanati. Vysledek male Doombadillovy prochazky se dal prirovnat jedine k naletu zmutovanych obrich kobylek, lec s trochu silnejsimi efekty. Skreti, kteri nestacili utect z sirokeho koridoru pochodujiciho Toma a jeho pratel, pozdeji poslouzili jako prirodni hnojivo pro horske farmy.

Pote, co Doombadill zjevne zabloudil a misto cesty nazpet se vydal kamsi k Dolu Kulturu (o kterem jeste bude rec), rabit zabloudil take, ale s tim rozdilem, ze byl stale uprostred nepratelskeho uzemi a bez pomoci. Po odchodu Toma Doombadilla odletel i mrak, halici krajinu do sediveho zavoje. Ze slunce zacaly rabita palit oci, oslnovalo ho a znemoznovalo mu jakoukoliv orientaci.

"Hej!" ozval se najednou za rabitem jakysi hlas. "Potrebujes pomoc?"

Magalhao se otocil a zamzoural ocima, aby si prichoziho lepe prohledl. V prvni chvili se skoro lekl, kdyz spatril postavu pripominajici prumerneho rabita. Pak ale pochopil, ze ten druhy bude v nejlepsim pripade jen vzdalenym pribuznym jeho rasy. Stavbou tela se sice opravdu podobal rabitovi, ale nebyl tak shrbeny a vychrtly, odstin jeho kuze byl tmavsi nez Magalhaovy (ktery by v tomto smeru mohl uspesne konkurovat mrtvole) a na rukou i nohou mel plovaci blany.

"Kdo jsi?" vykoktal zkoprnely Magalhao.

"Tezko rict. Kdysi jsem zil s kolonii tvoru, kteri se ti podobaji, snad az na to, ze na koncetinach mame plovaci blany. Muj kmen totiz zil ve stokach skretich sidlist. Bohuzel me staresina rodu vyhnal, protoze jsem nechtel zrat male skretiky. Po case jsem se usadil tady a presvedcil skrety, ze jim nijak nebudu ublizovat a oni me zase nechavaji ve svem sidle, kdy se mi zachce. Ale vetsinou jsem na cestach, rad totiz plavu po proudu rek a poznavam nove krajiny. Ted si uvedomuji, ze jsem se jeste nepredstavil - jmenuji se Smrtagol."

"Divny jmeno," zahucel Magalhao, ktery se uz vzpamatoval z prekvapeni.

"Jako male dite jsem se jmenoval Glup. Ale rad jsem vymyslel hadanky a daval je prababe. A ta z toho jednoho dne mela smrt..."

"Ja mam taky rad hadanky," rekl Magalhao. Nahle mu zakrucelo v brise, coz ho privedlo na zajimavou myslenku.

"Co bys rekl tomu, kdybych te sezral?" zeptal se s usklebkem na tvari.

Smrtagol zbledl na uroven Magalhaa. Po chvili se vsak ovladl.

To by bylo rozhodne barbarske," prohlasil. "Navic mam dojem, ze jsi tu zabloudil. I kdyz nepochybuji o tom, ze bys me kdykoli chytil, kdo by ti ukazal cestu ven ze skretich sidlist, kdybys me sezral?"

"To je pravda," prohlasil rabit. "Vis co? Udelame to takhle - budeme si davat cestou hadanky, a kdyz jako prvni neuhodnes, sezeru te."

"To je nefer," branil se Smrtagol. "Kdyz neuhodnu, sezeres me, i kdyz te vyvedu ven."

"Pokud se ti to nelibi, sezeru te hned. Beztak se tu pro me za nejaky cas stavi nekromant s trpasliky," blufoval Magalhao.

"Tak dobre," rezignoval Smrtagol, ktery stejne nepochyboval o tom, ze ve hre na hadanky nemuze prohrat. "Davas mi sve slovo, ze pokud vyhraju, nechas me na pokoji?"

"Jo," uzavrel to rabit. V mladi byl otrokem u lidi, kteri si obcas davali hadanky, takze se tesil na dobre jidlo.

Chvili sli vedle sebe mlcky, nez dal rabit Smrtagolovi prvni hadanku.

Do oci pali
Vidis ho v dali
Presto ho neslysis
Kdyz stoupa stale vys

To byla naprosto jednoducha hadanka, trebaze slunce Smrtagola do oci uz dlouhe roky nepalilo a rabit ihned dostal spravnou odpoved. Po pravde receno, Magalhao nebyl hloupy natolik, aby sveho soupere porazil hned na zacatku cesty. Smrtagol take chvili vyckaval, nez rabitovi polozil svou hadanku.

V hloubi temne skaly skryta
Drahe kameny tam hleda
Zlem do srdci skretu vryta
Hledi vousata tvar bleda

Smrtagolovi se tato hadanka zdala docela tezka, protoze pajzly znal jen z legend, ale zapomnel, ze o nich rabit mluvil, takze byl docela prekvapen, kdyz odpoved prisla okamzite. Usli kus cesty, nez se rabit znovu ozval:

Neni z rodu lidi
V Angbandu si zije
Kazdy kdo ho vidi
Z toho zjevu blije.

Rabit predpokladal, ze tuto hadanku Smrtagol rychle vylusti, protoze patrila do repertoaru rabitich basnicek. Ale Smrtagol ji v zivote neslysel, dlouho mu trvalo, nez si vzpomnel na jednu starou legendu.

"Kokoth, Nejvyssi buh Dobra!" vyrikl rychle, kdyz zachytil rabituv netrpelivy pohled. Vypalil na nej dalsi hadanku:

Denne vidis modrou pani
Nemuzes vsak sahnout na ni

Take Smrtagol povazoval svou hadanku za naramne lehkou, ale nevzal do uvahy, ze rabit se dni a otevrenemu prostranstvi obvykle vyhyba. Magalhao usilovne premyslel, az mu doslo, ze odpoved vidi pred sebou.

"Obloha!" vykrikl vitezoslavne. Po chvili rozvazovani dal hadat Smrtagolovi tohle:

Chutna, slizka, stavnata je, kazdy rabit vi
Po desti si z tech potvurek obed pripravi

"Zizala - destovka," rekl Smrtagol, protoze si nebyl jisty, jaky nazev je u rabitu nejvic rozsiren. "Vy jste ale prasata," zatrasl se odporem pri prilis zive predstave takoveho chutneho obeda. Chvili premyslel a pak dal rabitovi docela tezkou hadanku.

Bez jidla bez piti
Bez mrtva bez ziti
Bez mysli bez krve
Nehybna nejprve
Pak jako stin te zabije

"- To nadherna je zombie," dokoncil Magalhao, ktery tuto rikanku znal.

"Uz to nebude dlouho trvat a jsme z hor venku. Nikdo nevyhral. Pustis me?" zeptal se opatrne Smrtagol.

"Jeste ti dam posledni hadanku, jestli ji uhodnes, tak jo," zabrucel znechucene rabit.

"Pockej, kazdy dava stejny pocet hadanek a ty jsi zacinal. Takova vzdycky byla pravidla," branil se Smrtagol.

"Byla."

"No vidis, takze... aha."

Rabit se zachechtal a vyslovil straslivou, podle jeho mineni nehadatelnou hadanku.

Nekdy zily otvira
Nekdy rdousi hrdlo spici
Kvuli ni vzdy umira
Bytost svou smrt netusici
Noc ji skryje - to je jiste
Avsak nikdy nespi ve dne
Kdo svedomi nema ciste
Pri myslence na ni bledne

Smrtagol usilovne premyslel, ale nemohl dojit na to, o jakou priseru by mohlo jit. Zatim byly hadanky vzdy o necem konkretnim a trebaze se horecnate snazil prijit na spravnou odpoved, premyslel ve spatne rovine. Po tvari mu stekal pot a zacal se strachy trast. Zacal si take velmi nervozne pohravat s necim v kapse.

Brzlik to sledoval se stastnym usmevem (v jeho podani prisernym sklebem) a v duchu si kladl otazku, jestli nebude Smrtagol po smrti az prilis tuhy. Jedine, co mu vrtalo hlavou, byla zahada, co ma Smrtagol tak duleziteho v kapse.Doufal, ze to neni neco, co by se napadne podobalo napriklad nozi.

"Tak co?" zeptal se ho ve chvili, kdy uvidel stezku vedouci dolu do nizin. "Nevis? To je mi moc lito..."

Smrtagol, vida Magalhaa, chystajiciho se ho zabit, chtel v panice volat o pomoc, ale vydal ze sebe jen zakniknuti "Vrazda!".

Rabit, ktery se uz uz chystal po nem skocit a zaskrtit ho, byl odpovedi vyrcenou v posledni chvili tak prekvapeny, ze se zkoprnele rozplacl na skalce (pajzl by rekl 'Hodil drzku').

Glup alias Smrtagol si ulehcene oddechl.

"Co to mas v kapsiskach?" zasislal neocekavane Magalhao, ktery si pri padu vyrazil par zubu.

"Ale, takovy prstynek," odpovedel Smrtagol. "Kouzli inviziblity - to je v magictine. No nic, ja uz pujdu..."

Rabit bleskurychle vyrazil dopredu a chnapl za nohu Smrtagola, ktery sebou placl na zem.

"Rikal jsi, ze me pustis, kdyz vyhraju!" vykrikl strachy bledy Smrtagol.

"Vazzne, drahousssku?" rekl Magalhao a zardousil ho.

Najezeny rabit vstal a vydal se smerem na vychod. Byl celkem spokojeny; i kdyz mel vlivem proridleho chrupu jiste potize pri jezeni, Smrtagol mel mekke maso. Nejvic Brzlikovi vrtal hlavou prsten, ktery sebral Smrtagolovi. Chvili si s nim hral a nakonec si ho nasadil na prst.

Mel stesti. Po pulnoci uvidel Vandaluv tabor. Jako hlidky na rabita cively skreti zombie, trochu ho vsak udivil fakt, ze na nej nijak nereagovaly, coz bylo u hlidek prinejmensim podivne. Pokrcil rameny a sel dal. U ohne sedelo vsech dvanact pajzlu a nekromant mel proslov o tom, ze se ted budou vsichni muset obejit bez zlodeje. Rabit udelal krok kupredu, aby ho vsichni videli, ale k jeho velkemu prekvapeni stale nikdo nereagoval, ackoliv ho musela nejmene polovina pajzlu videt! Jenom Vandal, ktery podvedome ucitil pritomnost magie, mel podivny tik ve tvari.

Magalhao konecne pochopil, v cem spociva kouzelna moc prstenu. V klidu tedy obral trpasliky o vetsinu cennych veci, co meli zrovna u sebe. Pote, co si vsechno schoval do tajnych kapes, odesel kousek stranou, sundal si prsten a zavolal na ostatni.

"Ja ti rikal, ze ty tvy zombie stojej za prd," ozval se jako prvni Borin.

Ostatni pajzlove jen znechucene zamruceli pri predstave, ze se jejich podily zmensi.

Na dalsi uvahy uz nemeli cas, nebot se smerem od zombii ozvalo nekolikere vrceni a zvuky, pripominajici skrety trhane na kusy.

Onen rozruch mela na svedomi banda inteligentnich vlku Brrrrku, ktera sla po rabitove pachove stope (rozhodne nic obtizneho to nebylo) a nyni systematicky likvidovala hlidky nemrtvych.

Pajzlove propadli panice a rychlosti zavodniho chrta opustili tabor. Lec za chvilku se ukazalo, ze Brrrrkove je zatim obklicili. Pajzlove na nic necekali a zacali houfne lezt na nejblizsi stromy. Nekteri pritom se vsi urcitosti vytvorili novy Stredozemni rekord v rychlolezeni.

Rabit mel puvodne v planu jako neviditelny uniknout, ale kdyz kratce pote, co si nasadil prsten, uvidel nejblizsiho Brrrrka, jak zurive cenicha a zkoumave hledi jeho smerem, doslo mu, ze cich u vlku rozhodne nebude malo vyvinuty. Vysplhal tedy take na jeden ze stromu a nikoliv beze strachu ocekaval, co se bude dit dal. Kdyz mu ale zacal Bifuj omylem slapat na hlavu, radsi se zviditelnil.

Vandal se puvodne pokousel neco vykouzlit, ale zjevne se mu to nepovedlo, soude podle toho, s jakou vervou vzapeti zacal lezt nahoru za pajzly (pravda,vypomahal si levitaci). Tvoreni zombii nekromanta pomerne vycerpalo, takze se nelze divit tomu, ze v kriticke situaci nebyl schopen vykouzlit nejake lepsi kouzlo.

"Toz co s tyma velkama, nekrosu?" zeptal se Vandala Dablin.

"Mmmmmmmm..." odpovedel Vandal a zacal meditovat.

Brrrrkove se shromazdili v nekolika kruzich kolem stromu, nacez zdvorile vyzvali pajzly, aby slezli dolu a povazovali se za jejich zajatce. Dostali odpovedi, nad kterymi by se zacervenala i lecktera lehka deva.

"No prrrrosim, prrrratele, klidne trrrrochu pockame, nez si to rrrrozmyslite, mame dost casu i trrrrpelivosti," zareagoval na to vudce smecky, zvany Velky Brrrrk.

Vlci pokyvali mordami a zapalili okolo stromu nekolik silne cadivych ohnu,jejichz cilem nebylo podpalit stromy, ale zneprijemnovat pajzlum pobyt v korunach. Za chvili uz vsichni krome nekromanta (ktery byl v transu) z dymu slzeli a silne kaslali. Brrrrkove se tim hrozne bavili. K fyzickemu teroru pridali i psychicky, kdyz odkudsi vytahli loutny a zacali na ne hrat.

"Raz dva tri ..."
"Aaaaaaaaaaa -"

- Kdopak by se vlcka bal, Brrrrcka bal, vlcka bal?
Kdopak by se Brrrrcka bal, vlcka bal, Brrrrcka bal?
Kdopak by se vlcka bal...

Tato textove rozmanita pisen s mnoha slokami pajzly i rabita deprimovala jeste vic. Zato vlci se dostali do spravne nalady. Oci se jim v zari ohne a vychazejiciho slunce jen blyskaly, hunate ocasy bouchaly o zem v rytmu pisne a drapky drnkaly o struny, radost pohledet. K hrani na loutny Brrrrkove nepotrebovali trsatka, zato pevne ocelove struny urcite ano.

Jako prvni to nevydrzel rabit, ktery se kourem zacal dusit. Snazil se popolezt na misto, kde by mohl lepe dychat, lec uklouzla mu ruka (presneji receno mu na ni nejprve nekdo schvalne dupnul) a padal dolu (k velkemu poteseni Kilina, ktery si mnul ruce a doufal, ze vlci po poziti rozplacleho rabita pojdou). Lec Magalhao na zem nedopadnul. Tomu vsak predchazelo nekolik udalosti v prilis rychlem casovem sledu. Nejprve se setmelo.

"Sakrys to by mohlo prset a uhasit ty fajry," ozval se Toro mezi zachvaty kasle.

"No ...ugh kucch ...jo, zveda sa uch hmffch vetr..."

Vandal se probral z tranzu a jeho metabolismus se o neco zrychlil (jen asi tricetkrat), k cemuz patrilo nadechnuti se zhluboka. Nekromant vypoulil oci a neudrzel rovnovahu.

Spadl zhruba ve stejnou chvili jako Magalhao. A zhruba ve stejny okamzik s rabitem byl zachycen i on drapem orla, o jehoz rozmerech se rozhodne nemohlo mluvit jako o malych.

Zatimco dalsi a dalsi orlove odnaseli pajzly pryc z dosahu znechucenych vlku, na Vandalove tvari se rozhostil spokojeny usklebek. Podle prislovi 'S cimsi kdo hraje, s tim i pojde' vycaroval kolem vlku magicke pole, ktere zapalil o travu. Trochu ho mrzelo, ze se na ne nemuze poradne divat, protoze obri operenci je odnaseli pryc, ale i zvukove efekty z mista cinu lahodily jeho sluchu.

Po chvili se ozvalo zalostne vyti prezivsich vlku:

"Pajzlove maji sve orrrrly - my nemaaame nic..."

"Jen se tak moc neskleb," ozvalo se nad nekromantem. "Bude te to stat desetinu z nalezeneho pokladu."

Magalhao si nahle vzpomnel na pisnicku, kterou kdysi slysel u lidi:

Mas-li mesec plny zlatek
Nezdola te zadny zmatek
Prestan jeceti
Jsi-li v hruzne situaci
Pomohou ti obri ptaci

Orli prileti

Kdyz tva bitva prohrana je
Smrt uz s tebou v kostky hraje
'Prohrals' rekne ti
Vrhni se na nepratele
Vitezstvi pak cekej smele

Orli prileti

Kdyz padnes do cizi pasti
Az tve telo do propasti
Kvapem poleti
Zadne strachy
Mas-li prachy

Orli prileti

KAPITOLA V.: MEDVEDI, PAVOUCI, ELFOVE A PODOBNA HAVET


"Verte mi - urcite to bude uplny pitomec," podotknul Vandal. "Nebude zadny problem ho oblafnout."

Rec byla o Medjedovi, podivnem samotarskem tvorovi, sidlicim tri dny cesty na zapad od hor. Byl znamy svou privetivosti k poutnikum a take tim, ze mnohym z nich se v jeho rozlehlem obydli libilo takovym zpusobem, ze tam zustali. Nektere pomlouvacne bytosti ovsem tvrdily, ze to nemusi byt prava odpoved na otazku proc z Medjedova domu neodesli. Je pravda, ze tu stale existuje mnoho nezodpovezenych otazek, napriklad proc ma Medjed tak velkou udirnu nebo proc nikdy nebyla spatrena v okruhu deseti mil od jeho obydli lesni zver vetsi nez veverka (ziva).

Vandal spravne vyvozoval, ze i na tak pohostinneho jedince by bylo trinact nevychovanych, zapachajicich, hladovych a agresivnich pajzlu vybavenych tezkou vyzbroji (rabita k tomu radsi nepocitaje) trochu moc. Vypracoval tedy dumyslny plan, jak vsechny k Medjedovi nenasilnym (pokud mozno) zpusobem nastehovat.

"Takze - hezky do dvojic... ne, nemusite se drzet za rucicky... nejdrive pujdu ja a rabit, to aby si Medjed na ten smrad zvykl, potom Borin a Brambur, pak Bifoj a Bifuj, po nich Dablin a Bablin, za nimi pujdou Jogin s Gloginem, jako dalsi Fakin a Kilin. Kdo jeste zbyl? Toro, Goro a Zoro - pujdete jako posledni ve trojici. Budu vam davat znameni kouzlem 'Magicka kukacka'. Jasny? Jak uslysite kukacku, vyjde dvojice podle poradi. A ne, abyste sli vsichni naraz!"

"Hmm," zahloubal se Goro. "Kukacka, to je ten ftak, kery dela 'Cim cim'?"

"Hoby," ozval se Jogin. "Dela 'Vrku vrku'"

"Odkdy?" skytl Glogin. "Kadej prece vi, ze kraka, je to v ty rikance: kukacka leti nad hory - kra kra kra!"

"Hele, nepletete se nahodou? Mysim ze lice v noci a dela -"

"Vrku vrku," prerusil Bifoje nastvane Jogin.

"Kra kra kra!"

"Huuu huuu," hlasite zadeklamoval Bifoj.

"Vrku vrrrghmplfch ughfmhhlmfff..."

"DOST!" vykrikl Vandal. Pajzlove ztichli a Glogin prestal skrtit Jogina. "Kukacka -" nekromant prejel pajzly ledovym pohledem, "dela kuku. Kuku, kuku, kuku. Jasne?"

"Kuku," ozvalo se z nedalekeho stromu.

"Kuku. Kuku. Kuku. Kukukukukuku," znelo ze vsech casti lesa.

"To uz jako mame vsici jit?" zeptal se Glogin zmatene.

"Tak jo," rezignoval Vandal a zachytil odchazejiciho Glogina. "Udelame to jinak, mnohem rafinovaneji. Budu vas volat jmenem."

Proti tomuhle reseni jiz pajzlove nemeli namitek.

"Halo," zavolal Vandal a zkoumavym zrakem prejizdel bludiste vapencovych skal. Odpoved na sebe nedala dlouho cekat.

Magalhao, stojici o par metru dal zaslechl ostre zasvisteni. Nekromant nahle padl k zemi, vykazujic tak obdivuhodne rychle reflexy. Nutno rici, ze prave vcas. V pristi desetine sekundy mu nad zady nemalou rychlosti proletl rotujici predmet, ktery se v dalsim okamziku zaryl do vapencove skaly. Rabit ho odhadl na tezky remdih.

"Jsme pra - medzik sild levl najn! - tele," vykrikl ve spechu nekromant, ktery si s malym zpozdenim uvedomil vaznost situace. Ze skal vyletl dlouhy sip, pred Vandalem radikalne zbrzdil a odklonil se v uhlu asi sedesat stupnu, nacez se neskodne odrazil od jedne ze skal.

"Z***vena magie! Ja se na to vy***u!! Vy d****ove, co si vubec myslite?! ****** !!!" (cenzura v zajmu zachovani mravnosti - ja vim, ze cenzuru muze provadet jen *****, ale koneckoncu si muzete myslet, ze ta magie byla zbarvena, i kdyz to asi nebude davat smysl... - pozn. kontrolora).

Ze skaly seskocila mohutna postava. O jeji velikosti svedcil i fakt, ze skocila dolu s naprostou samozrejmosti z sestimetrove vysky. Jinak ale vypadala jako obycejny (velmi) prerostly clovek, snad jen ty krvi potrisnene tesaky a belma zabarvena do zlutocervena kazily dojem. V jedne ruce drzela TEZKOU kusi.

Vandal pockal, az se uklidni mensi kamenna lavina a zvedl tvar vzhuru, aby nemusel hledet na spinave, hustymi chlupy zarostle bricho.

"Kdo jste?" zavrcel prichozi. "Jen si nemysli, magu, ze me muzes ublizit nejakyma kouzlickama, chacha. Jsem proti nim chranenej!" dodal a pozdvihl pazi, ovesenou magickymi amulety a naramky vseho druhu. Vandal v jednom z nich poznal osobni amulet jednoho kolegy z dob studii.

"Jsme jen unaveni poutnici, kteri se chteji ohrat ve tvem obydli -" zacal.

"To vam muzu lehko splnit!" rozchechtal se Medjed, protoze tenhle temer trimetrovy humanoid byl opravdu Medjed.

"To bylo mysleno jen obrazne," pospisil si nekromant s vysvetlenim. "A take nejsem zadny mag, naopak, magy z duse nenavidim..."

"Jo? To me podrzte. Vypada jako mag, kouzli jako mag, mluvi jako mag a neni to mag?! A kdo teda jsi?"

"Nekromant. Mimochodem, mozna znas meho bratrance Radegasta, dela prirodni nekromancii..."

"Radegast? To myslis toho, jak ma divnej vyraz v ksichtu, dlouhou zasteru, ritualni helmu s rohama a v ruce furt roh s chlastem? Jo, toho znam! Obcas mu dodavam material. Mel jsi rict hned, ze jsi jeho bratranec!" jasal Medjed.

Muzeme se tedy zastavit v tvem obydli?" zeptal se Vandal spise ze zdvorilosti.

"Tak co tady vlastne pohledavate?" zeptal se Medjed a ukousl velky kus krvaveho masa na kosti, vyrazne se podobajici lidske.

"Cestoval jsem na zapad s jednim ci dvema prateli..."

Pod oknem kamenneho pribytku se ozvalo zarehtani.

"...nebo tremi?" zeptal se Medjed.

"Vlastne ano... Borin, Brambur!" zarval nekromant z okna. Ozvena jeho hlas znasobila.

Netrvalo dlouho a oba pajzlove se objevili v dohledu.

"Bohuzel me kolegy napadly dva tri tisice skretu, kdyz jsem se zabyval svou praxi opodal..." pokracoval nekromant.

"Ale stejne jim ti ctyri pajzlove dali zabrat, co?" uchechtl se Medjed.

"To ano," prohlasil zarazene Vandal a zavolal dalsi dvojici. Mezitim prisli Borin s Bramburem. Nekromant jim naznacil, aby se posadili v koute a nerusili ho v hovoru.

Rabit zaregistroval dalsi, tentokrat vzdalene zarehtani.

"Nastesti jsem se vcas vratil, ty zbyvajici skrety pobil..."

"A zachranil vsech sedm zajatcu," usklibl se Medjed.

Vandal ziskal dojem, ze neco neni v poradku a rozcilene zavolal Dablina a Bablina.

"Nakonec jsme tedy unikli a prisli do niziny. Tam nas ale napadli Brrrkove..."

"To jich asi muselo byt dost, kdyz se nebali napadnout nekromanta, rabita a osm pajzlu, ze?"

Vandal pochopil, ze se mu neco vymklo z rukou, nicmene se rozhodl vec dotahnout do konce. Nevsimaje si Bablina s Dablinem, kteri prave prisli do mistnosti, vyklonil se z okna a zavolal dalsi dva pajzly.

Rabitovi zacalo vrtat hlavou, co to porad ve skalach rehta.

"No, ve skutecnosti tech pajzlu bylo -" zacal Vandal opatrne.

"Nejmin deset," napovedel mu Medjed. "Muzes zavolat dalsi dva."

Vandal si utrel pot z tvare a udelal to.

"A nakonec nas zachranili orli," dokoncil, premysleje, jak do pribehu dostat posledni tri pajzly.

"Ti orli jsou pekni hajzlici, vsadim se, ze za to chteli aspon desetinu z nalezenyho pokladu, takze vas patnact se bude muset uskrovnit," ulehcil mu to Medjed.

Nekromant se podival na Medjeda s uzasem drakobijce, ktery si tvari v tvar ohnivemu drakovi uvedomil, ze doma zapomnel kopi, brneni, ochranne amulety a podobne drobnosti. Nevericne potrasl hlavou a zavolal Tora, Tora, Tora, pardon, Tora, Gora, Zora.

Nez stacili prijit, vklusal otevrenymi dvermi dovnitr mohutny cerny kun.

"Hodnej konicek. Pod sem, Semiku, vem si masicko," rekl Medjed zmenenym hlasem. Semik si zlostne odfrkl a uhryzl polovinu masa i s kosti. Pote se otocil, zarehtal "Y - HA - HA" a odcvalal pryc.

"Mam rad chytry kone," zabrucel Medjed. "No, takze asi nebudete mit moc zasob a chteli byste tady prespat, ze?"

Pajzlove nadsene prikyvovali.

"Desetina z pokladu," suse oznamil Medjed.

"Coze?!" vykrikl ted uz nastvany Vandal.

"No, no, jen si nemyslete, ze me vyzerete spajz a nic za to nezaplatite," zamracil se hostitel.

"Ale - jak vubec muzes vedet, ze najdeme nejaky poklad, nic jsem ti prece nerekl!" branil se nekromant.

"Podivej, " usmal se Medjed obzvaste nechutnym zpusobem (jinak to ani neumel), "kdysi jsem znal par rabitu. Nechut k opusteni pokladu u nich prekonava jenom nechut cestovat. Takze si myslim, ze ta desetina vas prijde jeste docela lacino."

Krome nekolika obzvlaste odolnych pajzlu, schopnych spat kdekoli a kdykoli bez ohledu na vnejsi okolnosti, se nikdo tu noc nevyspal. Nahoda tomu chtela, ze se zrovna konal sraz medvedodlaku z celeho okoli. Nekdo pritahl sudy vina na povoze nejakeho blazna, ktery si zrejme myslel, ze zapadni kraje vsichni nazyvaji Divocinou jenom z legrace. Medjedovci se po nekolika vypitych hektolitrech dostali do spravne nalady. Nikdo krome nich by asi nepoznal, zda zpivaji pisnicky v reci medvedu, sproste nadavaji nebo jen tak rvou. Medjedovym hostum to stejne bylo jedno, protoze takovy sileny randal se nedal vydrzet. Vandal se projevil jako masochista, kdyz na sebe po pulhodine neuspesne stravene s prsty zarazenymi v usich seslal kouzlo 'Ohluchni'. Ani potom ale prilis nespal kvuli bolesti usnich bubinku, ktere se rozhodly nerespektovat fungovani kouzla.

Po pulnoci zabava vyvrcholila. I Semik nakonec usoudil, ze ceho je moc, toho je prilis a odklusal na zapad nalovit si nejake skrety.

"Nak me nestymuje, jak Vandal vodmasiroval pryc."

"Pre na jih, do Dolu Kulturu."

"Hehe, a co tam? Toz ogari, na sa zda, ze sa boi a raci zdrh."

"Ba jo, nechal nas ve stychu."

"Nechte toho. Vandal neni zadny zbabelec, sel na sever vyridit si ucty s Bilym Panem, co minule stoleti obsadil Dol Kultur."

"Jo, Borine? To je nakej felcar?"

"Ale, ne, to je nejaky mag, ktery uctiva Kokotha a chce na celem svete nastolit poradek a zakony."

"To jako ty vjeci, co rikaj, ze neco nemozes robit? Dufam, ze ho Vandal rozmasiruje a roztaha jeho streva na vohoz vostepem od tyho Dolu, aby kazdej podobne pitoma zmercil, jak dopadne, dyz si da hubu na spacir!"

"Toz ja, by nekvakali. To ja jednu potkal nakyho cloveka v hnusne bilych hadrech a von mjel hezku hul, tak se mu i slohl a von na mje remce: Nepokrades. A ja na to: to jako ze uz nikda nic necorknu? Jak to mozes vjedet? Nemam sa ti skor mrknut na pajsl a ine flaksy co mas uvnitr brucha? A von: Nezabijes. To uz na dozralo, tak me vrta v lebeni, je vjestec ci co, usek sem mu skopek a von ani nemuk. A pak ze nezabiju. Kdepa, tydle kecali sa musej mordovat."

"Mas recht, ale mohl s nama klusat hin jen cez tendle les. Neni tu zdrave vzduch jako u nas pod zemoj a ve dnu tu nejni klidno."

"Ve dnu tu pre lico velky pavoci, co chytajo lidi a pajzly."

"Je to prauda, Borine?"

"Drz hubu."

"Sakrys, je to prauda."

Obri pavouci s klidem pozorovali skupinu spicich pajzlu, neobratne zamaskovanych smrcky mensi velikosti. Dost je to pobavilo. Pajzl se sice nekdy da prehlednout, ale uz tezko preslechnout, zvlaste kdyz chrape svym obvyklym zpusobem. A co teprve trinact pajzlu! Mimochodem, kdyby se pavouci orientovali i podle cichu, nasli by je mnohem rychleji...

"Co budeme delat, nacelniku?" otocil hlavohrud Tlustej Pabouk. Dalsi dva pavouci se otocili take a cekali na rozhodnuti.

"Je jich sice na nas moc, ale myslim, ze kdyz je zavazeme i s temi vetvemi, nebudou mit mnoho sanci k uteku," pronesl Starej Bubrinac zvolna.

"Ale co kdyz se nekolika podari prosekat ven a zautocit na nas?" skocil mu neslusne do reci Nafouk.

"Jsme prece strazci lesa," upozornil ho nacelnik vaznym hlasem.

Jedno ale pavouci vedet nemohli - ze mezi pajzly chybi jejich vudce Borin a take rabit Magalhao, ktery ho jako neviditelny spehoval a premyslel co ma za lubem. Dalsi udalosti proto pozdeji nabraly neocekavany obrat. Ale to bychom predbihali - nejprve se podivejme, jak se vedlo pajzlum a pavoukum.

Gloginovi se zdaly podivne bile sny, kdy kolem sebe videl same bile provazy a nic vic. Kdyby byl clovekem, podvedome by si rekl, ze uz nikdy nebude pit, nicmene Gloginuv metabolismus uz byl po letech treninku zalozen spise na slouceninach s vazbou -OH misto H20, takze neco takoveho u nej neprichazelo v uvahu. Kazdopadne si ale pomyslel, ze tak pitomy sen jeste nemel. Zachechtal se a najednou mu doslo, ze to neni sen.

To ostatne zacali chapat i ostatni pajzlove. Kdyz nekteri zjistili, ze jsou obmotani lepkavymi bilymi provazy, popadla je zurivost. Avsak pavuciny byly pevne a nedaly se jen tak pretrhnout. Osvobodit se podarilo jen Joginovi, ktery se obratne vyvlekl a Dablinovi s Kilinem, kteri se pomoci svych zbrani prosekali ven. Pavouci nejprve zneskodnili Jogina a pote spojenymi silami i oba zurive bojovniky. Mezitim jim vsak znova utekl Jogin, ktereho pak museli honit po lese hodnou chvili. Nakonec se vsak i on ocitl na mytince, kde byli naskladany zamotky s tely jeho kolegu.

Borin dosel az k velkemu dubu a zacal ho peclive obchazet. Pritom delal dlouhe kroky a neco si pro sebe mumlal.

"Vousy vzhuru! *" ozvalo se z koruny. (* male vysvetleni - zatimco lidem se rika 'Ruce vzhuru', u pajzlu je nutna tato mala obmena - pajzl musi se svymi vousy stejne dat nahoru i ruce a jde hlavne o to, aby prokazal, ze nema ve vousu schovane nejake zbrane, napr. obourucni bitevni sekeru - pozn. odborneho spolupracovnika.)

Borin se podival nahoru a s nevoli uposlechl prikazu.

"Copak to tu mame," zachechtal se jiny hlas. "Pajzl a prisel krast, ze jo? Odpovez!" zasycel a z koruny seskocilo nekolik bytosti s dlouhymi luky. Podle pochybneho vzhledu, smesne zakoncenych usi a kriklave zelenych vlasu to byli lesni elfove.

"Ale co vas nema," pokousel se Borin o usmev. Jenom tak cestuju a prohlizel si stromy..." "Opravdu?" zahykal jeden z elfu, ktery prohledaval Borina a krome praku, dvou seker, par sutru a pohrabace na vousy nasel malou mapku. "Tady je kousek naseho lesa a u tohodle stromu je runa Hm, jako Hmuj, pajzlicky poklad. Jesteze to tu hlidame..."

"To je ale hluboke nedorozumeni," branil se Borin. "Ve skutecnosti to znamena Hmm-merk-to a to je v prekladu kulturne historicka prirodne chranena pametihodnost."

"Odvedem te ke krali, ten uz rozhodne co s tebou," zamracil se vudce elfu.

"Nebudu vam rikat pratele," prohlasil Starej Bubrinac, "protoze je to ponekud hloupe oznaceni pro chutnou veceri. Nicmene mozna vas trochu utesi to, ze vas nesezerem. My, pavouci, se zivime telnimi tekutinami, coz v praxi znamena, ze vas postupne vysajeme. Budete sice umirat dlouho a ve strasnych bolestech, nicmene minule mi rikal nejaky clovek, ze by dal nevimco za par dni zivota navic. Jste tlusti a odolni, takze nekteri z vas vydrzi i tyden."

"Zhuhvyzyhu," ozvalo se smerem od jednoho zamotku.

"Take je trochu neobvykle, ze ackoli spolu hovorime, vy nas nevidite. Popravde receno neni o moc stat, protoze si dovedu zive predstavit, jak vypadame v ocich hnusnych bytosti s pouhymi ctyrmi koncetinami, z nichz jenom na dvou se pohybuji. Vas kolega, co nam tak dlouho unikal po lese, byl podezrele bledy, kdyz jsme ho chytli."

"Vycucnem ho prvniho!" zajasal Blby Bublina.

"A nejhorsi jsou lidske zeny," nedal se prerusit Bubrinac. "Napred rvou, ze nemuzou dychat a kdyz jim sundame vlakna z obliceje, zacnou jecet a pak nahle pak prestavaji komunikovat a divaji se na jeden bod na nebi."

"Neslo by to trochu zkratit?" zeptal se Nafouk, ktery by se mlsne oblizoval, kdyby mu to anatomie dovolovala.

"To je dneska mladez," poznamenal Tlustej Pabouk.

"Mozna se vam tohle zda nefer," pokracoval Starej Bubrinac, "ale rozhodne uznate, ze z neceho musime byt zivi a pak - vy a lidi jste verbez, ktera do lesa nepatri. V tom se trochu nazorove rozchazime s kolegy skrety, kteri by vas zajiste pustili. Nu coz, pustime se do jidla. Muzete nam poprat dobrou chut. Aha, nemuzete. Nevadi."

Magalhao zatim prchal lesem od mista, kde uvidel elfy. Pribehl na mytinu a strnul pri pohledu na tri pavouky, kteri svymi rozmery rozhodne nevzbuzovali predstavu pavoucka pro stesti. Pochopil, ze se chystaji obedvat a proto chtel nejprve rychle utect. Potom si ale uvedomil, ze nezna cestu z lesa ven a navic je ohrozen zisk pokladu draka Spaka. To rozhodlo.

"Kdyz neodtahnete, podriznu ho!" prohlasil pote, co se zviditelnil s nozikem Paratkem (sebral ho Smrtagolovi) prilozenym na krk nacelnika Bubrinace.

"Tak jo," reagoval Blby Bublina. Nafouk se jenom sebevedome usmival.

"Hej," poklepal rabitovi na rameno patou nohou Tlustej Pabouk, ktery predvidave drzel v krovi straz, aby nebyla porusena slavnostni chvile prvniho nacelnikova 'vycucu' (tzv. prvni kost).

Brzlik zajecel, porezal se na ruce a pak se mu podarilo nejakym zahadnym zpusobem nasadit prsten na ruku. Nafouk, ktery k nemu bezel, byl tak prekvapeny, ze v plne rychlosti narazil do Pabouka a porazil ho.

Magalhao mezitim osvobodil prvniho pajzla. Mel stesti ze to byl Bifuj, ktery mel dostatek rozumu k tomu, aby napred vysekal par svych kolegu z vlaken, nez se musel zacit branit pavoukum. Ti bojovali statecne, ale sotva svazali Bifuje, uz proti nim stala vetsina pajzlu a presila stale vzrustala.

Rabit to sledoval neviditelny z vysoke vetve a hlasite to komentoval:

Chyt si me pavouku
Mizerny nafouku
Kam to cumis, bubrinaci
Ta tva parta je mi k placi

Hele, ty me nechytis
Divej, lezu stale vys
Jsi jak velka bublina
Ktera praskat zacina

Hledej si me krizaku
Chytrej nejsi, hlupaku
Kdo to vola, jen se zeptej
Za chvili uz budes mrtvej

Temito a podobnymi vetami, ktere mel Magalhao za verse, zpusobil v pavoucich radach zmatek, protoze pri pouzivani pitomych jmen mel lecktery z nich pocit, ze nekdo vola prave na nej (coz Magalhao netusil). Blby Bublina na to doplatil nejvic - pri zaslechnuti sveho jmena zanechal boje, nacez ho skolil presnou ranou Dablin. Zbyli tri pavouci se zurive branili. Nebudu to protahovat.

Zdechli vsichni.

Pavouci, samozrejme.

Nahle se vsak z lesa ozvalo: "VOUSY VZHURU!"

KAPITOLA VI. : OSVOBOZENI PAJZLOVE A SPOUSTA CHLASTU


Kral elfu sedel v temne podzemni sini na svem trune, ktery zdobily lebky nepratel a shlizel na sveho zajatce.

"Tak co mi odpovis?" zahrimal jeho hlas salem.

"Jsem Borin Sekera, syn Tragila, syna Gethora. Pan Vrsku. Nereknu. Nereknu. Nereknu."

"Tak ty nereknes?!" zajecel kral elfu. "Carodejove, sem! Zmucte ho blesky!"

"Cha cha cha!" rval smichy Borin, zcela imunni vuci magii. Kral zrejme pochopil duvod pajzlova veseli, protoze gestem ruky poslal sve carodeje pryc.

"Co takhle Morkohryz? To je takova bylina s tak jedovatymi bobulemi, ze staci..."

"Imunni," zasklebil se Borin.

"Myslim, ze proti takovym palecnicim imunni nebudes," prohlasil po chvili zamysleni kral.

"Klidne, ogare, ale nejdriv me budes muset stahnout zelezny rukavice. Nesundal jsem je uz sto let."

"Natahnu te na skripec!" vybuchl elf.

"Parada, konecne si protahnu svaly..."

"Necham te palit zhavym zelezem!"

"Jeste zhavejsim nez byly zbrane, co jsem rukama vytahoval z ohne?"

"Na vlastni kuzi ucitis muceni vodou!"

"Sem s ni, radsi bych vino, ale kdyz mam zizen, je to jedno. Doufam ze me pomuzes prekonat muj rekord v piti, tusim padesat korbelu..."

Kral elfu vycerpane svesil hlavu. Za chvili sebou skubl.

"Myslim, ze vim, co ti pomuze rozvazat jazyk!"

Borin se zachechtal. "Opravdu?"

Kral vstal z trunu a pomalym hlasem s vitezoslavnym a spatne skryvanym usklebkem na tvari pronesl:

"NEBO TI DAM VYSKUBAT VOUSY."

Borin klesl na kolena a hruzou se mu zjezily vlasy na hlave. S hruzou zjistil, ze se mu tresou ruce.

"Ne, to ne..."blekotal. "Vousy ne... Vsechno reknu... jdu s nekym k Vrsku vyhnat draka Spaka a vzit si svoje bohatstvi... o tom mizernem pokladu pod stromem jsem vedel, ale jen jsem si tam odskocil z cesty..."

"Lzes," prohlasil elfi kral, ktery dobre vedel, ze pajzl nikdy nerekne pravdu nepriteli. Neuvedomil si, ze tu slo o zcela vyjimecny pripad, zpusobeny zoufalstvim pajzla, ktery by mohl ztratit svou celozivotni pychu a vysostny znak sveho naroda.

"Nicmene si myslim, ze s tim mym zanedbatelnym pokladem mas pravdu.Mi poddani chytli tve druhy, takze je jasne, ze jdete za necem vetsim. Abych se to dozvedel, necham ti nejprve vyskubnout par vousu."

Pokynul jednomu ze svych sluzebniku. Borinovi prejel po tele mraz a jeho jazyk zacal spolupracovat obdivuhodnym zpusobem s mozkem.

"Ne! Cestujeme skutecne na zapad za velkym pokladem, ale, jak jsi moudre poznal, nejde o Vrsek, nasim cilem je Echsakrot, jezerni mesto, jehoz starosta nechal ukradnout Spakovi cosi z jeho pokladu, kdyz spal," produkoval Borin lzi jako na bezicim pase. "Ziskal tak slusne bohatstvi,ktere pujcoval na nehorazny urok a tem, kteri ho nemohli splatit (o coz se osobne postaral) sebral vsechen majetek. Timhle zpusobem ziskal velky poklad, ktery jsme mu chteli vzit, tak ze bychom nejdrive predstirali zajem na jistem obchodu a poklad za pomoci jednoho odbornika ukradli."

"Velmi dobre," prikyvl kral elfu, hrdy na svoji moudrost, ktera mu pomohla zjistit pravdu. "A starosta Echsakrotu zatim rika, ze nema penize a dokonce mi dluzi poplatek za ochranu na tenhle mesic... no, vsak sena neho podivame... Straze! Zavrete toho pajzla az zcerna!"

"Doslova," dodal se smichem.

Borin mel stesti, ze Magalhaa, ktereho zahrnul do sve pohadky, uvedl jako 'odbornika'. Kdyby se zminil o rabitovi, elfimu krali by doslo, ze mu kdosi unikl.

Rabit byl ve chvili prepadeni pajzlu na strome a mel stale jeste nasazeny prsten, takze ho nikdo z elfu neuvidel. Mohl sledovat situaci, ktera se vyvinula jasne v neprospech pajzlu. Ti sice byli silne bojovne naladeni, ale jejich bojove nadseni trochu ochladlo pote, co spatrili zhruba ctyricet elfich luku namirenych na sva tela. Pajzlove sice mohli casto duverovat svemu brneni, ale elfi sipy byvaly otravene jedy, ktere zabijely dokonce i vetsinu odolnych pajzlu pri pouhem skrabnuti. proto po kratke debate souhlasili s mirovou dohodou (my slozime zbrane, vy nas pravdepodobne nepostrilite) a s krajni nechuti se nechali zajmout.

Za elfy a svazanymi pajzly klopytal i Magalhao Brzlik.

V nasledujicich dnech pobihal neviditelny rabit po elfim podzemnim palaci, zivil se z toho, co ukradl, navstevoval pajzly a vedl s nimi predlouhe hovory na tema 'Kolik mi date, kdyz vam dam tenhle kousek masa?'. Take si nechal odhlasovat navyseni sve odmeny o nejlepsi kousek Spakova pokladu, takzvany Arcisutr. Ze ho s nim Borin chce prastit do hlavy a vyresit tak otazku jeho podilu, rabit nevedel. Stejne tak ale zatim nevedel, jak dostat pajzly z hladomorny.

Elfove sidlici v podzemnich sinich pod lesem se prece jen trochu lisili od svych pribuznych s Groglinky, nejen vzhledem, ale i zvyky. Napriklad konzumovali daleko mene alkoholu a uprednostnovali pred grogem vino, jehoz velke zasoby pochazely zcasti ze starych casu, kdy jeste Divocinou projizdely kupecke karavany, zcasti z Jezerniho mesta Echsakrotu, ktere krali elfu posilalo kazdy mesic poplatek, mimo jine i touto formou.

Strazci, kteri byli udiveni tim, jak vezni v hladomorne nevykazuji zadne znamky hladoveni, poskytli jednoho dne Brzlikovi prilezitost k osvobozeni pajzlu. Nejakym zpusobem prisli k soudku vina. Kdyz kolem nich Magalhao jako obvykle nepozorovane prochazel, vesele popijeli a dostavali se do spravne nalady.

"Po-slys, kamrate, a tu-te-ten soude - skyt - k!" prohlasil jeden z nich, zatimco se rabit posadil nedaleko od nich. "Ten jim fakt nebude tento to?"

"Ne, nebude chybjet, rikam ti uz zas to... ze jaksemtosakra myslel, no to... ze jich posilaji... hodne posilaji po tom, jak to tece, he, jo po rece!"

"Sko-skoda toho..." povzdechl si prvni strazce.

"No tak se nzblaznime, ne... sem s tim, na - skyt - pjem se, ne?"

Rabit si nakonec z utrzku hovoru dal dohromady, ze kral elfu dava posilat nekolik sudu na voru po rece. Vino bylo urceno pro vojaky, kteri taborili u reky nekolik mil na zapad. Ze slo o lezeni elfich vojsk, ktere se melo za nekolik dnu vydat na pochod k Echsakrotu, aby ztrestalo tamejsi neplatice, rabit navedel. Pro nej byl koneckoncu dulezity jen fakt, ze existuje i druha cesta ven, ktera neni tolik strezena. Podle strazce sudy nakladalo jen nekolik voraru, kteri zrejme ani nebyli poradne ozbrojeni. Rabit si v duchu sestavil plan. Zbyvalo uz jen zbavit se obou strazcu.

"Nechce se vam na zachod?" pronesl sve myslenky nahlas.

"Ne," prohlasil jeden ze strazcu

"Do-dobry napt," ozval se jeho kolega a potacivym krokem odesel pryc, broukaje si pritom nejakou sprostou pisnicku. Strazce, ktery zustal na miste najednou zavrtel hlavou.

"Poc-pockat. On-se-mje-neptal." Pokyval hlavou a na obliceji se mu objevil vyraz uporne snahy o soustredeni. "Kdyz-pak-on-se-neptal-mje...Kdo-pak-se-ptal-mje?"

"Ja," prohlasil Magalhao.

Elfi strazce byl potesen, ze nasel zpatecni cestu uz na treti pokus, ale jakmile uvidel sveho mrtveho kolegu, zustal zarazene stat.

"So... so mu to todle udelalo?" podivil se.

"Paratko," odpovedel strucne rabit a podrizl ho taky.

"Takze jeste jednou. Az sebehnem tyhle schody, pobijeme vorare, rychle nasedneme na vory a presekneme lana. Az se podzemni reka objevi na povrchu, pristaneme a zkusime se dostat ke stezce na zapad."

"Jasny, Borine."

"Takze - hrr na ne!" Povykujici pajzlove byli prekvapeni, kdyz po sebehnuti nekolika desitek schodu vbehli do uplne prazdneho salu s podzemni rekou, na ktere plaval nalozeny a stejne tak opusteny vor.

Odpoved na otazku kam se vsichni podeli daval jen jakysi vzdaleny rev, vychazejici z druhe chodby, ustici do jeskyne. Elfi vorari zrejme take usoudili, ze jeden sud krali chybet nebude. Podle intenzity hluku vsak bud slo o velky sud nebo se neskoncilo u jednoho.

"Voni tam chlastaj..."

"Dost reci. Nasedat na vor!"

"A co s tyma beckama? Ruvnut do potoka?"

"Ogari, to je vino!!!"

Pajzlove zacali otvirat sudy s vinem a hltave chlemtat jejich obsah. Vsichni se shodli na tom, ze neuskodi trochu se pred cestou posilnit, muzou prece kdykoliv presekat lana a odplout...

Po dvou hodinach byli kralovi vorari zpiti temer do bezvedomi, takze nemohli vnimat zvuky rozjarenych pajzlu z vedlejsi jeskyne. Ti na tom byli jeste o neco hur, kazdy z nich totiz dokazal vypit mnozstvi, kterym by se kterykoliv clovek davno upil k smrti. Vetsina pajzlu nakonec presla na stav zvany 'mrtvolno' a zacala chrapat v poloprazdnych sudech, do kterych si nakonec vsichni vlezli.

Jedine na rabita se nedostalo. Sudu totiz bylo trinact a tak byl rad, usrkl-li si obcas ze sudu, do ktereho zatim jeho majitel nevlezl. Predstava, ze bude pit ze sudu, ve kterem lezi spinavy pajzl, nebyla ani pro znacne otrleho Magalhaa prilis lakava. Nakonec tedy skoncil jen vztekly a skoro strizlivy. Kdyz ale uslysel vzdalene elfi hlasy od schodiste, byl za to druhe celkem vdecny.

"...idky rikaly, ze ne... asi je jeste..."
"Jaktoze je jeste neposlali?! Co tam delaji?!!"

Magalhao s hruzou poznal hlas elfiho krale. Uvedomil si, ze - pokud muze soudit podle poctu a intenzity kroku - ho doprovazi skupina vojaku a pomerne rychle pochopil, ze existuji i dny, kdy jsou pajzlove trochu pripravenejsi k boji. Hlavou mu bleskl sileny napad a ihned ho zacal uskutecnovat. Zacal sbirat vika a v prekotnem tempu zavirat sudy. Nastesti byli pajzlove natolik opili, ze mu v tom nijak nebranili.

V okamziku, kdy prvni elfove sestoupili po schodisti a vesli do salu, zavrel rabit posledni sud a sam si rychle nasadil prsten.

Za ozbrojenou strazi kracel kral elfu. Kdyz spatril opusteny vor, zrudl vztekem. Pomerne rychle mu doslo, cim byli jeho poddani tak zaneprazdneni. Nejprve chtel nechat vsechny vorare popravit a sudy urychlene poslat po rece, velitel gardy ho vsak presvedcil, ze vzhledem k jistym okolnostem by bylo vhodnejsi provest tato rozhodnuti v opacnem poradi. I tak trvalo vice nez dve hodiny, nez byli vorari schopni plavby. Konecne vsichni nastoupili, vojaci presekali z brehu lana a plavidlo se vydalo na svou kratkou cestu.

Zatimco vypluli z podzemi, rabit si lamal hlavu, jak se vyhnout elfimu vojsku, u jehoz tabora mel vor pristat. Nenapadlo ho ale nic lepsiho, nez vsechny vorare podrezat, coz vzhledem k tomu, ze uz nebyli tak opili jako pred nekolika hodinami, nebyl zrovna perspektivni plan. Rabit byl na jeho provedeni navic prilis zbabely. A tak jen sedel a snazil se na neco kloudneho prijit.

Za zakrutem reky se mezitim objevil tabor vojska, ktery se zacal rychle priblizovat. Prinejhorsim, premital Magalhao, vzbudim nejaky rozruch a az odvedu pozornost, rychle osvobodim pajzly a snad se nam podari utect...

"Tak podte, musime prirazit k brehu..." ozval se hlas jednoho z voraru.

"Ani na-napad," skytl 'kapitan' plavidla. "Se tam nezblazni. Pojedem kousek dal."

"Ale tam jsou pereje!"

"Sak jo, dycky sem tama chtel proplout..." nedal se odbyt jeden z nejopilejsich elfu na palube.

"S vorem?!!"

"Jasneee! My to dokazem!"

Vzhledem k tomu, ze takovy pristup byl jednoznacne pozitivni a take proto, ze uz je stejne sebral proud, nebyly proti tomuto rozhodnuti zadne zasadni namitky.

Vor se v perejich nekolikrat zatocil, najel na velky balvan a rozlomil se na nekolik kusu. Sudy, elfove i rabit se ocitli ve vode.

"Popomoc! Neumim plavaaaat!" rval velitel nyni jiz neexistujiciho plavidla.

Rabit plavat take neumel a o to uporneji se snazil vydrapat na jeden ze soudku, se svou nizkou inteligenci zcela nechapaje principy stability a teziste. Jako zazrakem ale prezil cestu perejemi a dokonce se mu postestilo zachytit se maleho kusu voru a vylezt na nej.

Reka byla uz klidnejsi, ale presto mela pomerne rychly proud. Pluli cely den a k veceru Magalhao spatril hradby Echsakrotu.

Echsakrot, to byla vzdy kapitola sama o sobe. O jeho zalozeni se postaral jakysi kdysi znamy zlodej, podvodnik a multigamista, jehoz jmeno nam nevdecna historie nedochovala. Jiste je jen to, ze pri jakemsi uteku se snazil preplavit pres jezero v zapadni divocine a misto toho pristal na ostrove. To, ze je to ostrov, by mu ani tak nevadilo, spise skutecnost, ze mu uplavala spatne uvazana lodka, byla na povazenou. On ani zadna z jeho patnacti zen neumeli plavat nebo stavet cluny, takze mu nezbyvalo, nez na ostrove zustat a zalozit mesto. Pri pohledu na clun mizici v dali pronesl pamatnou vetu: 'Ech, sakra', ktera dala mestu jeho jmeno.

Z uvedenych skutecnosti plyne, ze vsichni obyvatele Echsaktoru jsou potomky zakladatele mesta. V pozdejsich dobach uz sice staveli cluny a obcas uloupili elfum nebo kmenum divokych lidi nejakou zenu, ale prvni generace nemely pri manzelskych svazcich prilis velky vyber, coz zrovna nepomohlo snizit miru degenerace.

Dejiny jezerniho mesta Echsakrotu byly zajimave, slo by vsak o prilis dlouhe vypravovani, ktere presahuje ramec naseho pribehu. Proto bude lepsi se vratit k rabitovi a pajzlum, kteri konecne dopluli na jezero a nedlouho pote pristali na ostrove.

"Kdo je?" ozvalo se za branou, pote co na ni Bablin zabusil svym tezkym remdihem.

"Vraci se kral Vrsku," zarval Borin. "Jdeme skoncovat s nasim nepritelem!"

"Nejaci najezdnici, sefe," bylo slyset hlas strazce Echsakrotu. "Pry s nami chteji skoncovat..."

"Postrilet!"

"Ale to je nedorozumeni," zavolal Borin, kdyz uvidel za hradbami nekolik kusi. "My se u vas chceme jen najist a napit a ..."

"Takze zebraci? Postrilet!"

Pajzlum trvalo dlouho, nez razneho velitele strazi presvedcili, aby zavolal starostu. Prisel vsak jen jeho zastupce a ten je nepustil do mesta driv, nez slibili Jezernimu mestu desetinu z pokladu...

Starosta a spousta vyznamnych osobnosti mesta mezitim oslavovali, protoze byla nedele (krome ni se slavilo uz jen kazde pondeli, utery, stredu, ctvrtek, patek a sobotu - pozn. znalce mistniho folkloru). Dost je proto nastvalo, kdyz do hodovni sine v tzv. Hradu, ktery vevodil mestu, prislo trinact promacenych a poloopilych pajzlu, kteri se ve meste uz nedali nikym zastavit.

Borin skocil na stul a zarval na celou sin:

"Jsem kral Vrsku a prisel jsem si vzit zpatky sve kralovstvi!"

"Hmm?" promluvil starosta, zjevne cekajici na pointu.

Borin znejistel a slezl ze stolu. Konecne pribehl zastupce starosty a neco poseptal do ucha vladci mesta. Tomu se po chvili rozlil na tvari spokojeny vyraz.

"Ach tak... potom budte vitani... Hej, doneste jim neco k jidlu!"

"A co mnee, ubohemu stazeckovi..." ozvalo se odkudsi z rohu. Vsichni se tam otocili a s uzasem zjistili, ze tam sedi jakysi zebrak ve spinavych hadrech, ktereho si dosud nikdo nepovsimnul. V jedne ruce mel hul, v druhe drzel pohar s vinem.

"Co to je?" zafunel starosta. "Vyhodte ho! Oknem!" dodal, zjevne potesen faktem, ze se hoste dockaji aspon nejake zabavy, kterou zhruba padesatimetrovy let nestastnika rozhodne poskytne.

Velitel obrany mesta, zlostny z toho, ze nejen pajzly nemohl nechat postrilet, ale ani jim nedokazal zabranit prijit na hrad, si vsiml skvele prilezitosti k tomu, aby dal pruchod svemu hnevu. Raznym krokem tedy vykrocil k zebrakovi. Ve chvili, kdy ho chtel chytit a odvlect k oknu, starecek ciperne vyskocil na nohy, kousek poodstoupil, podivne zagestikuloval a zamumlal:

"Tern tu stoun."

Velitel strazi ztuhl v poze s naprazenyma rukama a pote se promenil na umelecky dobre zpracovanou sochu. Starecek odhodil sve hadry a uhodil svou nekromantskou holi do podlahy.

"Zdravim vsechny pritomne," zachechtal se Vandal. S potesenim se zadival na svuj vytvor. "To mas za to vybirani mytneho na nekromatech," dodal tise a skodolibe se usmal.

"Ech, Vandale," koktal prekvapeny starosta, "co tady delas? Doufam,ze je vsechno v poradku, dodavky jsme -"

"Co je me po tom," mavl rukou Vandal. "Jsem tu kvuli Borinovi a jeho kolegum. Tak se postarejte, aby meli dost jidla a piti."

Po tomto setkani se pajzlum vratila dobra nalada a nevsimajice si ostatnich, dali se s nekromantem do hlucne debaty. Brzy k ranu pak zacali tvorit vskutku zajimave plany na dobyti Vrsku a zabiti Spaka, jejichz hlavni prednost spocivala v tom, ze si je druhy den uz nikdo z pritomnych nepamatoval.

Za nekolik dni vyrazili na cestu, k velke uleve starosty i dalsich lidi z Jezerniho mesta, jehoz zasobam zacala druzina davat dost na frak. Kdyz prochazeli jeho severni branou, loucili se s nimi dobrosrdecni obcane touto pisnickou:

Vratil se nam Vrsku kral
Jako zebrak prisel
Snad aby sel zase dal
Nasi pisen slysel

Procpak by nas vyzrat mel
Nechceme ho tady
Jeste ze se dneska chtel
Obratit k nam zady

Vratil se nam Vrsku kral
A co ma byt, brasi?
Nic nedal a jen by bral
Ve hlave mu strasi

Az si ho Spak sezere
No to bude slava
At se rychle sebere
Blaznum priklad dava

KAPITOLA VII. : NEKDO DOMA


Cestou k hore Vandal vypravel ostatnim o historii Vrsku a o sve ceste do Dolu Kulturu. Protoze rabit a nekteri mladsi pajzlove neznali podrobnosti o Borinove otci a dedovi, vypravel nejprve o nich.

"Gethor, syn Darkina prvniho, byl mocny kral trpasliku a v dobe Spakova priletu vladl Vrsku. Pry to byl skvely valecnik, i kdyz nekteri jeho nepratele tvrdili, ze jen vzbuzoval hruzu svou strasnou obri postavou - meril totiz o neco vice nez jeden a pul metru! Presto se vetsina pajzlu shodovala na tom, ze by Spaka zabil, nebyt nesmirne kocoviny, kterou v dobe utoku mel.

Po padu Vrsku Gethor prohlasil, ze se mu stejne nikdy nelibil a ze si jde pro jine kralovstvi. Uplne sam odesel do Mordyje, kde vladnou sluhove Kokotha, trotlove, velci bojovni skreti receni skuhruti a jini v pomerne hojnem poctu. Gethor prisel k brane a zavolal: 'Tak vylezte, blbeckove, at se nemusim unavovat, tohle je ted moje kralovstvi'. Kdyz se nic nestalo, nastval se, vzal svou legendarni Krvavou sekeru, mezi nami ucenci tez zvanou 'Bludsesty ex' a vbehl dovnitr. Nikdy nikdo uz ho, s vyjimkou jeho hlavy, od te doby nespatril.

Jeho syn Tragil velmi trpel ztratou ted uz sveho kralovstvi, ale nikdy nenasel odvahu se tam vratit. Cim dal casteji se opijel a pronasel pochmurne predpovedi, nacez jednoho dne odesel a vic uz se nevratil.

Pred nekolika mesici jsem konecne zjistil, ze ho zajala smecka vlku Brrrrku a odvedla ho ke svemu Bilemu panovi, co se tajne usidlil v Dolu Kulturu. V jeho vezeni take zemrel. A protoze jsem clenem Cerne Petky, coz je spolek nekromantu s cilem znicit vsechny obrance takzvaneho dobra, zakonu a poradku, rozhodl jsem se s pomoci ostatnich nekromantu pri teto vyprave porazit Bileho pana. A zvitezil jsem!"

"Kecas," utrousil Kilin, "nemas jeho vusy."

Vandal se zamracil. "Za prve, nesdilim zvyk pajzlu skalpovat slavne nepratele. Za druhe, Bily pan nema vousy -"

Pajzlove se s opovrzlivymi vyrazy v tvari rozchechtali (pajzlove s oblibou praktikuji svuj rasismus vuci vsemu, co nema vousy a obcas maji sklon posuzovat slavu bojovnika prave podle delky jeho vousu. Kdo je nema, je nymand - pozn. autora).

"Za treti," pokracoval nekromant, "Jsem ho nezabil, ale jenom vyhnal..." Pajzlove se na sebe podivali a v jejich pohledech se zracila smes udivu, opovrzeni, zlosti a zmatku.

"Musite si uvedomit, ze Bily pan je skutecne mocny a ovlada vetsi sily nez nase nekromancie," nedal se tim vyvest z miry Vandal.

"A kam vubec utekl?" zeptal se zamraceny Borin.

"Nekam na jih... Ale on prijde den... !" zahrimal nekromant.

"Jasny ze pride, dycky je den po noci, ne?"

Nekromant jen otravene mavnul rukou.

Uz pri odchodu z Echsakrotu mohli diky dobremu pocasi vsichni videt sidlo pajzlu, nyni obyvane drakem Spakem. Vrsek byla hora vysoka tak, ze ve chvili, kdy jim zbyvaly jeste dve noci cesty, se rabit musel zaklanet dozadu, aby spatril jeji vrcholek. Jak videt, pajzlove zrejme meli smysl pro humor.

"Doufam, ze vchod neni az nekde nahore..." vyjadril rabit sve nejtemnejsi obavy.

"Ne," uklidnil ho Bablin, "dvera su v polovici kopca..."

Konecne dorazili na upati hory. I tak jim trvalo mnoho a mnoho hodin namahaveho pochodu, nez se dostali k mistu, kde mel stat vchod do sini pajzlu. Borin se ujal slova.

"Hlavni vchod Spak zavalil, takze budeme muset pouzit tajnou chodbu. Nastesti jsme v Groglince precetli ten tajny vzkaz... 'Tady so dvere vysoke jak zaskrsle elf a mozete slapat tri vedle seba, dyz neste moc vyzrani. Jak zacne klepat ta mrska prtava litava do stromu tukava, dik sedemu sutru. Pak cuc na posledni papersek ale jen dyz je Buranuv den a zmercis lochnu, kam mozes kluc strcit, jestli ho teda mas, ogare.'...je Buranuv den a slunce zapada, to je taky duvod proc se sem plahocime ve dne. Sedy sutr je tady -"

"A ten datel asi bude ta mrska prtava litava do stromu tukava," pousmal se Vandal. "Jak ty legendy krasne vychazeji... Chvilemi to zacina byt nudne."

"A tady je ta lochna," pokracoval Borin, "kam mozu kluc strcit, jestli ho teda -"

Vsichni se uprene zadivali na vudce pajzlu.

"Sakra," zbledl Borin, "ja ho nechal u El Bonda v Groglince..."

Posledni paprsek slunce svitici na klicovou dirku o delce dosahujici prumeru stredniho kola od vozu zmizel. Slunce zapadlo.

"Co tu takhle rok pockat?" zeptal se po chvili nesmele Magalhao.

Nekolik nervove labilnejsich trpasliku zacalo tlouct hlavou o skalu, zbytek se rezignovane posadil.

"Jsou tu i jine moznosti," ozval se konecne Vandal. "Ty dvere jsou chraneny magii, ale i ja znam par dobrych kouzel..."

Vsichni souhlasili a tak nekromant pozadal pajzly, aby kousek odstoupili, nacez se zacal koncentrovat na zaklinadlo.

"Anlok dor," pronesl.

Nic se nestalo.

Vandal se zamracil. "Aha," rekl nakonec. Znovu se soustredil.

"ANLOK GEJT."

Zase nic. Fakin vyprskl smichy, ale ihned ztichl pote, co si uvedomil Vandaluv upreny pohled.

Nastvany nekromant si nahle vzpomnel na mocnou odemykaci formuli, kterou jeste nikdy neuplatnil v praxi. Doufal, ze aspon tohle zabere a soustredil se tentokrat velmi dlouho.

"ANYHYLEJT GEJT!!!" zarval konecne.

Do chodby, kterou odkryval otvor ve skale o prumeru neco pres dva metry vstoupili hned pote, co pajzlove vyhrabali rabita pohrbeneho pod hromadou suti, privedli ho k zivotu a provizorne si vyklepali sva pomackana brneni. Vandal vdecil za zivot jen diky velmi rychlym reakcim a pohotovemu zaklinadlu.

Po nekolika desitkach metru se radsi zastavili a s obavami pozorovali praskliny, ktere se objevily ve stenach zrejme po uspesnem kouzle nekromanta. Misty i strop hrozil zricenim a s tim, jak byl drak bliz a bliz, se u drive tak bojovnych pajzlu zacala projevovat nervozita, takze se vsichni jednomyslne dohodli na vyslani rabita na vyzvedy.

Kdyz dosel az na konec chodby, zatajil se Magalhaovi dech. Ustila do ohromneho salu se spoustou poborenych schodist. Bylo tu osvetleno - uprostred salu byla obrovska hromada zlata, stribra, sperku, drahokamu, zdobenych obycejnych i magickych zbrani, stitu, brneni i spousty jinych predmetu.

A na vsem lezel velky ohnivy drak.

Chrapal.

V prvnim okamziku chtel rabit s jekotem uteci, drak v nem vzbuzoval velkou hruzu, nakonec ale zvitezila jeste silnejsi touha nahrabat si z pokladu co nejvic. Ted, kdyz se zatajenym dechem prochazel kolem spiciho draka, premyslel, co vsechno si ma odnest. Na telo si navlekl stribrne brneni, ktere mu kupodivu padlo, kapsy si nacpal zlataky, ktere ale pozdeji vymenil za ruzne sperky; nakonec i ty vyhazel a bral jen diamanty. Jeden byl velky jako jeho hlava a tezky tak, ze ho sotva uzvedl.

Rabit se vydal na cestu zpet, kdyz se najednou otevrelo draci oko, kolem ktereho prave prochazel.

"BAF!" rekl Spak.

Magalhao spadl na zem, zbledl na uroven mrtvoly zasypane vapnem a neklepal se jenom proto, ze diky smrtelnemu soku nebyl schopen pohybu.

Kdyz se mu po nekolika nekonecne dlouhych vterinach opet rozbusilo srdce, byl nucen celit dalsimu utoku na svou psychiku.

"Cooo jeee?" prohlasil udivenym tonem drak.

"Doufaam, zee sees neeleeklll..."

Rabit dostal pri leknuti neprijemny tik, ktereho se uz nezbavil az do smrti. Cukani hlavy na stranu drak pochopil jako zapornou odpoved.

"Aaa kdoo vuubeec jsiii?" pokracoval Spak ve vyptavani.

"Ja-ja-ja jsssem r-r-r-r-rab-bit a-a-a-a-a kdo-do-do jsi-i ty-ty?" zeptal se rabit, prestoze to dobre vedel.

"Jaa jseem draak Spaaak. Hliidaam tuu pooklaadyy paajzluum. Heelee, zee jsii chteel neecoo vziiit?" Spak si nyni konecne drahokamu, ktery Magalhao krecovite drzel. Tomu se povedlo odklopytat par kroku dozadu a uchranit sve usni bubinky pred uplnym odrovnanim.

"N-n-ne-e, vi-vis me-me se-sem pos-s-la-li-li pa-pa-pa-pajzlove," klepal se rabit a jeho tik utvrzoval draka v tom, ze opravdu neprisel nic ukrast.

"Paajzloovee see vraatiiliii?" zeptal se drak a bylo na nem videt, ze z toho ma radost.

Brzlik si chvili srovnaval v hlave jeho prohlaseni a nakonec mu nesmele polozil otazku.

"Ta-takze ty-ty ne-nechces z-zabit pa-pajzly?"

"Zaabiiit? Too jee preecee ooskliiveee! Too see needeelaaa!"

"A-ale pred mnoha lety jsi ta-tady par pajzlu r-rozsedl a znicil jsi-si jim kralovstvi," nevzdaval se Magalhao.

"Jaa viiim," povzdechl si Spak a z jeho velkych dracich oci se zacaly koulet slzy. "Aalee jaa neechteeel... Jaa chteel byyt jeen kaamaaraaad... Jeenzee paak jseem see neeoovlaadll aa uuleeteeloo mii troochuu oohnee aa paajzloovee uuteeklii pryyyc..."

"N-no, ted se vratili," prikyvl rabit, pricemz samozrejme zamlcel fakt, ze se s nim asi nebudou pratelsky vybavovat.

"Too jee doobreee. Taak jiim neecoo doonees aa reeknii jiim, aat jdou seeem. Heelee, neechcees sii see mnou hraaat?"

Spak se najednou obratil tak, ze lezel na zadech a delal mrtveho. Rabitovi nebylo jasne, o jakou hru se jedna, ale kdyz vstaval a trel si natlucene klouby, zpozoroval, ze ma svetlou skvrnu na krku, kde ho take nechranily tvrde supiny. Pote, co se na ni zeptal, dostal od draka odpoved, ze je to pamatka na zraneni z dob, kdy byl daleko mensi a jeden zvlast presny ostrelovac ho trefil strelou z katapultu. Rabit si to zapamatoval a po zdvorilem odmitnuti hry 'na mrtvolu' se vydal na zpatecni cestu. Byl tak rozruseny, ze na miste nechal obri drahokam.

"Poockeeej!" ozvalo se daleko za nim ve chvili, kdy uz prosel skoro celou chodbu. Zaroven se u usti chodby objevil plamenny jazyk, ktery proletel chodbou a prestoze po dvou stech metru uz ztratil vetsinu sve intenzity, osklive popalil rabita a sezehl mu cast vlasu. Spak se zrejme opet neovladl.

Rabit se vypotacel ke vchodu a spadl k noham prekvapenych pajzlu.Cestou nekde ztratil obri drahokam, coz bylo jeho stesti, protoze se jednalo o Arcisutr a Borin mel zasadu, ze se predsevzeti maji plnit.

"Hebe se," prohlasil nekdo.

"Ale zridil ho dost..."

"Svina jedna draci..."

"Ale on to neudelal schvalne. Ma nas za pratele a hlida vam zlato," zastenal rabit.

"Ogari, von docista zmagoril," prohlasil Dablin.

"Toz to je ta draca hypnoza," pridal se Toro. "Zavrta mu kukuc az do lebene a taky chudak pak musi robit, co mu drak nakeca."

"Ale ne..." branil se rabit. "On si chce jenom hrat a klidne vam ten poklad preda. Nema rad zabijeni."

Pajzlove soustrastne pokyvali hlavami.

"Ale ze je to takto tvrde, to bych nikdy nepoudal," povzdechl si Bablin.

"Slo mu o kerk, ale furt me nestymuje proc ho drak nesesrotoval," zamracil se Goro.

"Tra nas chcel varovat..."

"Co tomu rikas, Vandale?"

Ale Vandal byl opet pryc.

Po hodine debaty se bojovne naladeni pajzlove prece jen rozhodli, ze pujdou draka zabit. Pripravili si zbrane a vbehli do chodby.

Spak je uz ocekaval. Jakmile dobehli do salu, zarval:

"Naazdaaar!"

Pajzlum nad hlavami proletely plameny, ktere nekolika z nich mirne ozehly vousy a Borinovi castecne roztavily rohy zdobici jeho prilbu. Spak se znovu nedokazal ovladnout...

Po teto domnele ukazce sily i ti nejodhodlanejsi pajzlove najednou ztratili chut na boj, otocili se a hrdinne prchali zpet.

"Poockeejteee!" marne za nimi volal drak.

Mezitim se Magalhao pomalu daval do poradku. Najednou ho ale rozrusila podivna vec. To, ze ve velke nadmorske vysce poletuji kukacky, sice bylo divne, ale porad se to dalo akceptovat. Daleko podivnejsi vsak bylo to, ze se kukacka vubec nechovala jako obycejna kukacka, pripustime-li, ze neni zrovna zvykem tohoto ptaka rikat 'Nazdar, klukukuku'...

"Ty mluvis?" zeptal se rabit, kdyz se trochu vzpamatoval.

"A proc ne, kukuku. Mluvi vlci Brrrrci, orli i jina havet, tak proc by nemohla mluvit kukukukacka? Hele, muzes me ted neco rict o tom drakukuku?"

"No... byl velkej a uplne pitomej a obcas chrli ohen. A proc se vubec ptas?"

"Nase organizace ma zajem na zabiti vsech drakukuku a hledame jeho slabe misto, kukuku."

"Tak to ti musim neco rict," zachechtal se rabit a povedel kukacce vsechno o Spakove zranitelnem miste na krku.

"Dekukukuju. Tak uz vime jak na nej a mame to z krkukuku."

Magalhao se jeste zeptal, chteji-li ho snad uklovat, ale kukacka odvetila, ze je to jejich starost, potrebuji jedine, aby drak doletel do Echsakrotu. Rabit slibil, ze se ho tam pokusi nejak dostat a kukacka odletela.

Za chvili prisli nastvani pajzlove a Magalhao jim vypravel o podivnem setkani.

"Borine," uslysel kohosi zezadu, "Ta magorina z te dracej hypnozy trva tak dluho?"

"Nevim," odsekl Borin. "Davejte na neho pozor a kdyby se pokusil nekoho pokousat nebo tak neco, tak ho svazte a dejte mu roubik."

Pristiho dne, kdyz vsichni pajzlove spali, rabit nenapadne vstal a vydal se znovu ke drakovi, pricemz doufal, ze aspon tentokrat udrzi ohen za zuby.

"Naazdaaar!" zaburacel Spak kdyz ho uvidel, ale ohen nastesti nevychrlil. "Kdee jsou paajzlooveee? Priislii aa zaas oodeesliii..."

"Boji se te, Spaku," odvetil Magalhao a presel ke sve oblibene cinnosti - lhani. "Dekuji ti za strezeni pokladu, ale prosi te, abys odtud odletel..."

"Aalee kdee buuduu byydleet?" zeptal se drak zalostnym hlasem.

"V Echsakrotu, Jezernim meste, staci jim rict a oni se o tebe postaraji," skodolibe se usklibl rabit. "Znas cestu?"

"Jiisteee, preed stoo triiceetii leetyy jseem naad niim leeteeel," odvetil Spak, rozloucil se s rabitem, nechal od nej pozdravovat pajzly a odletel.

Vrsek se zatrasl a ohromny hluk vzbudil pajzly. Kdyz se podvali na obloku, uvideli Spaka. Nejdriv se prichystali - dle pesimistu k poslednimu - boji, pak ale zjistili, ze drak nabral jizni kurs. Oddechli si a sli k mistu, kde stavala hlavni brana, odtud byla totiz slyset ta strasna rana.

Hlavni vchod byl opet otevreny, byt tam misto mohutne brany jen zela ohromna dira ve skale, protoze Spak vyletel ven tim zpusobem, ze prorazil hromadu suti, kterou byla brana zasypana.

Pajzlu se zmocnilo ohromne veseli a kdyz jim rabit vypravel, jakou lsti je zbavil draka, zacali mu misty i verit a Borin mu dokonce podekoval, coz je vec u pajzla nevidana.

A na Jezerni mesto zatim cekalo prekvapeni...

KAPITOLA VIII: OHEN, KREV A HAPPYEND


Strazny ziral z veze na rychle se zvetsujici skvrnu na nebi. Po chvilce bylo zrejme, ze to ma ctyri nohy, dve kridla, dlouhy ocas a je to hodne velke. Vojak jeste nikdy v zivote draka nevidel, ale bylo mu jasne, ze pokud tohle neni drak, pak je to prinejmensim stejne hnusne.

Zacal bit na poplach. Jeho srdce busilo se stejnou nalehavosti a mozek chvilemi ve snaze neudelat realitu jeste horsi nez zrovna je zamlcoval dulezite informace.

Napriklad tu, ze to padesat metru dlouhe stvoreni se zuby, ktere svou delkou temer dosahovaly vysky dospeleho cloveka, kricelo:

"Naaazdaaaar! Chcii byyt vaas kaaamaaaaraaaaad!"

Jan Krystof Bastard, nejvetsi rvac Echsakrotu se zvedl z prachu ulice, kde vyspaval po mensi oslave. Vzbudil ho nejaky hluk a Bastardova tvar davala jasne najevo, ze ten, kdo onen ramus zpusobil, to rozhodne nemel delat...

Nad severni casti mesta zatim zuril tvrdy boj. Vojaci strileli sve sipy po drakovi, nicmene ani jeden nebyl schopen proniknout pod tvrde draci supiny. Drevene casti hradeb - a tech bylo vzhledem k uspesne politice 'na vsem se da usetrit' mnoho - vesele horely, stejne jako spousta domu v severni ctvrti.Ohen byl samozrejme dusledkem drakovy chvilkove ztraty sebekontroly.

"Neechtee toohooo," zadonil Spak, ale nebylo ho vyslyseno.

"Utikejte!" rval dezerter, odhazuje svuj luk stranou. "Drak! Drak je tady! Vsechny nas sezere!"

Bastard se vyzbrojil vyse zminenym lukem a spokojene se zasklebil. To, co musime z nedostatku vetsi fantazie nazyvat usmevem, mu vsak rychle zamrzlo na tvari.

Nemel zadne sipy.

Dezerter se i s toulcem pripevnenym na zadech vzdaloval znacnou rychlosti a jeho styl uprku rozhodne nesliboval zadnou nadeji na dostizeni clovekem, co si jeste plete pravou a levou nohu, natoz aby se dokazal prinutit k behu.

Drak zanechal dalsich pokusu domluvit se s posadkou straznich vezi u severni brany a odletel smerem ke stredu mesta. Mel v umyslu omluvit se starostovi a pozadat o azyl.

Vubec si nevsiml male kukacky, ktera letela ze vsech sil stejnym smerem.

Bastard sice nenasel zadne sipy, ale dosel k nazoru, ze dvojice kopi clenu mestske straze by mohla plnit stejny ucel mozna i lepe. Jedinym problemem byly podivne nazory strazi, kteri se svych zbrani vzdat nehodlali. Nakonec ale Bastardovy rozumne argumenty, zahrnujici lamani koncetin, vyrazeni zubu a nekompromisni otloukani hlavy soupere o zed prevazily.

Bylo na case, protoze drak prave pristaval na namesti pred radnici.

Bastard se zachechtal a nejistym krokem vykrocil k nemu. Neusel ale ani par kroku a pred ocima se mu zakomihala kridla jakehosi ptaka.

"Kuku. Agent kukukukacka. Az vystrelis z toho lukukuku, tref ho do toho flekukuku. Kuku," prohlasil ptak.

Zmateny rvac vytrestil oci, pak si je protrel a zatrasl hlavou.

"Sakra, TAKHLE ozraly prece nejsem!" prohlasil prekvapene.

"Jsem mluvici kukukukacka. Ver svemu zrakukuku. Trochu kukukuraze, klukukuku."

"A kam ze ho mam trefit?" zeptal se nejiste Batard, zatimco se jeho inteligentnejsi ja ptalo zbytku osobnosti, zda ze sebe nedela idiota, mluvice s jevem, ktery musi byt snem, halucinaci nebo vysledkem rovnice, ve ktere figuruje mnozstvi alkoholu a prebujela fantazie.

"Tamhle, na krkukuku. V mladi ho tam prastil kamen z prakukuku."

Bastard si povzdechl a prisel bliz k drakovi. Tvari v tvar obrovskemu tvorovi uz se necitil tak jiste, nicmene i tak ho oslovil s davkou pro nej bezne arogance.

"Hej, jesterko!" zarval.

Spak, ktery v marne nadeji sledoval radnici, doufaje ze se v nekterem z jejich oken objevi starosta nebo alespon nektery z jeho zastupcu, otocil nejprve svou hlavu a posleze i cele telo k troufalci.

"To jsi byl ty, co delal ten strasnej randal?" zeptal se nyni uz mirne pobledly a potluceny Bastard hned pote, co vstal ze zeme.

"Asii aanooo," povzdechl si drak. "Jaa chtel byyt jeen kaamaaraaaad... Aa oonii mee neepooslouchaaliii."

"Aha. Prima," prohlasil Bastard pote, co si drakovo prohlaseni srovnal v hlave. "Mohl by ses ted na chvili podivat nahoru a nehybat se?"

Spak, potesen tim, ze se s nim konecne nekdo bavi, zvedl hlavu a odhalil tak svetlou skvrnu na svem krku.

"Jeste chvilku... hned to bude..." mumlal Bastard, ktery se uz potreti pokousel napnout tetivu s kopim. Konecne se mu to povedlo.

Kopi se zlovestnym sycivym zvukem prorizlo vzduch asi metr od drakova krku a pokracovalo az do jednoho z oken radnice, za kterym se soucasne ozval vykrik, nasledovany podivnym chropotem.

Po chvilce z okna vypadlo muzske telo, ktere se pote rozplaclo na dlazbe. Bastard v nem poznal zastupce starosty, coz mu trochu zlepsilo naladu.

Drak otocil hlavu. "Chuudaaak, mooc see vyyklaaaneeel?" zeptal se.

"Jasne. Mohl by ses jeste jednou ke mne otocit a chvili se divat nahoru?"zavrcel rvac.

Spakovi sice vrtalo hlavou proc, ale udelal to.

Bastard se dlouho uprene dival na svuj cil. Jeho vyraz prozrazoval velkou soustredenost, vyskytujici se jen u lidi, kteri se silou vule pokouseji premoci jistou spolecenskou unavu a trefit se do dveri.

Ve chvili, kdy konecne vypustil kopi, zacalo to byt drakovi divne a trochu se pohnul. To nemel delat. Pokud by zustal nehybne na miste, strela by ho opet minula.

Takhle se kopi zarylo primo do stredu skvrny.

Spak zarval, v posledni kreci zboril par baraku vcetne radnice a zdechl.

"Ja ti dam budit me," spokojene prikyvl Bastard.

"A pak promluvil Bastard Lucistnik: 'Ej, ty potvoro vzrostla, vidis moje cerne kopi, ktere hnedle v tele svem mit budes. Protoze tohle je kopi to, ktere vzdy trefi, co treba je. Na smrt svou chystej se, protoze hodina tveho zivota posledni nastala ted.'"

Kolem Zchwastala, potulneho vypravece a ociteho svedka udalosti, zvaneho mezi prateli Hluchy magor se uz utvoril velky kruh lidi. Vsichni napjate naslouchali.

Bastard se opiral o luk a snazil se pochopit, co se deje. Rozhodne si byl jisty, ze uvedeny proslov k drakovi se v jeho podani redukoval na vseobsazne 'chcipni'. Nicmene s kazdym slovem vypravece na nej lide hledeli s rostoucim obdivem, takze vyckaval a sklebil se obzvlaste pripitomelym zpusobem.

"To je muz na svem miste," ozval se z davu nejaky hlas. "At zije Bastard Lucistnik!"

"Von je lucistnik? Ja teda nevim, jenom si pamatuju ze me jednou vyrazil dva -"

"Jiste ze je lucistnik, nevidis ten velky luk?"

"Ten by se hodil na Hrad lip jak nas starosta!"

"Coze? Ale starosta je prece..."

"No jo! Mel by byt novej starosta!"

"Ja myslim, ze si zaslouzi vic nez byt nejakej podelanej starosta..."

"Jasne! At je kral!"

"Kral? To je co?"

"No jako starosta, ale ma korunu a vsude ho znaji..."

"Tak to jo... starostu vyzenem a Bastard at je kral"

"Jo!"

Starosta, ktery ten den navzdory urednim hodinam zatim neopustil hrad (coz bylo jeho stesti, zriceni radnice nikdo uvnitr neprezil) znepokojene pozoroval narustajici dav, ktery kracel k hradu.

Lide se zastavili pod hradbami a kdosi vylezl na nejblisi vyvyseninu.

"Lide!" zarval. "Dost bylo starosty! Podivejte se na nej! Zdimal z nas dane, kradl, podvadel, smilnil! Takhle by to neslo! My chceme lepsi, svobodnejsi spolecnost! Chceme taky beztrestne krast!"

"A podvadet!"

"A smilnit," rozzaril se jakysi zhruba devadesatilety starecek.

"A proto," pokracoval recnik, "nam bude vladnout kral Bastard, ktery nam tohle vsechno zaruci a dovoli kazdemu byt sobeckou svini!"

Zezdola se ozvaly souhlasne vykriky.

"Bastard! Bastard!"

"Bastard na hrad!"

"Na hrad!"

"Na hrad!"

"Nasrat!" ozval se jakysi diverzant. Toto slovo se vzhledem k nalade davu stalo i jeho epitafem.

Podobny osud stihl jeste par lidi, kteri poukazovali na to, ze po svrzeni starosty je potreba nektere zakony zachovat.

"Bijte ho, je to kolobourant!" ozval se odnekud zmateny vykrik.

"Kolobourant?"

"To je metafora, znamena to, ze trha partu, coz znamena ze jde proti nam," vysvetloval nekdo velmi inteligentni a vzdelany.

"Fakt? Bijte ho!"

Pote, co se lide sjednotili na stejnem nazoru (mrtvy starosta, dobry starosta), coz znamenalo, ze mezi nimi uz neexistoval nikdo tak odvazny nebo hloupy na to, aby se pokusil od tohoto nazoru lisit, srotili se k frontalnimu utoku. Ponekud jineho nazoru byla palacova garda. Vetsina jejich prislusniku vsak az teprve ted zjistila, ze opravdu nebylo moudre pit na sekyru doslova a nechavat v hospodach sve zbrane v zastave. Zatimco utocnici vytasili mece, gardiste se vytasili s lehkymi obusky.

Obcane zautocili.

"Mame hole mece! Mame hole mece!" rvali pritom.

Coz ostatne byla pravda.

Na hrade se oslavovalo jeste hodne dlouho. Po likvidaci starosty uz zbyvalo jen postarat se o draka. Je pravda, ze ho museli vykuchavat zevnitr, coz v praxi znamenalo cloveka, ktery draci tlamou vlezl dovnitr a odtamtud nosil kusy masa.

Lide opekali draci maso nad ohnem a volali:

"Spak ma smak!"

O nekolik dni pozdeji byli pajzlove stale uprostred inventarizace pokladu. Glogin se opet zpil do bezvedomi a Goro prohlasil, ze tak krasne misto nemini opustit. Jogin obcas plaval hromadou zlataku tam a zase zpet.

"Takze to mame osmsetsedesatctyritisicsedmsetdvacetdevet zlatych," prohlasil unaveny Borin. "Kolik mas tech rubinu, Babline?"

"Sedmset osm," odpovedel tlusty pajzl a hrbetem ruky si otrel zpocene celo. Po celodennim pocitani uz toho mel stejne jako Borin docela dost.

Do jeskyne se priritil rabit, lapajici po dechu.

"Co ces, corkari?" usklibl se Zoro.

"Ta-ta-ta-tam na ji-jihu... vo-vo-vojska..."

"Ze by masirovali na kamaratsoft?" zachechtal se Dablin.

Borin rozcilene uderil svou sekerou do hromady, na ktere stal, cimz rozviril mnozstvi zlatych minci a prstenu, ktere vytvorily mensi zlaty dest.

"Prisli nam sebrat nase poklady! Do boje! Vsak my je naucime!"

"Borine, necu se do toho plist, ale myslis ze sa hromada rabijatu podela z trinacti pajzlov?" zavrtel hlavou Bifuj.

"A jedneho corkare," dodal s usmevem na tvari Zoro.

"A jednoho nekromanta a jeho armady? Uvidime."

Vsichni se jako na povel otocili ke vchodu, ve kterem stal Vandal a tvaril se naramne sebevedome.

"Nekros je tady!" zaradoval se Brambur.

"Jake armady?" podezirave se zeptal Borin.

"No, vlastne dve. Moje armada ma pracovni nazev Demoni a bude v ni vystupovat Medjed a jeho parta a taky Tomik DoomBadIll se svoji bandou. Plus par nemrtvych pod mym velenim. Druha armada budou orli"

"Vyborne!" jasal Borin. "V tom pripade mame vitezstvi v kapse! Ale -" zarazil se najednou - "oni budou bojovat dobrovolne?"

"No... vetsina Demonu jo, ale Medjed a orli ne... slibil jsem jim po dalsi desetine z pokladu."

"COZE?" zaskripal zuby Borin. Jeho oblicej, pokud byl predtim desivy, nyni hral straslivymi konturami. "Z MEHO pokladu ty takhle rozdavas?"

Vsichni krome Vandala, Borina a Glogina, ktery toho nebyl z technickych duvodu schopen, ustoupili asi o deset kroku.

Vandal cosi zamumlal a najednou vyrostl asi do trimetrove vysky.

"A N O , B O R I N E S E K E R O !" zahrimal salem podivny hlas.

Kazdy na Borinove miste by zbledl a utekl nebo padl tvari na zem, nicmene pajzl se jen usklibl.

"Jsem imunni proti magii, to bys mohl vedet. Takze ze sebe tu iluzi muzes sundat a pak si promluvime o tom, jak Medjeda a orly oholit. Co takhle dat jim treba TU SAMOU desetinu pokladu?"

Kral Bastard tahl v cele armady na sever. Pred tremi dny se stal vladcem napul zniceneho Echsakrotu. Jeste tu noc mel velky proslov o zbabelych a nicemnych pajzlech, kteri poslali draka, aby znicil jejich krasne (pri tomto slovu musel zadrzovat smich) mesto. Brzo se dostal k hlavni myslence - vypravit se na sever a tam vykourit pajzly z doupete, kde se skryva dost pokladu na to, aby z nich bylo mozno zaplatit skody napachane Spakem.

Hned prvni den se setkali s armadou lesnich elfu. Jejich kral nedostal ten mesic zaplaceno 'za ochranu' Echsakrotu a vydal se toto mesto znicit. Kdyz vsak jeho zvedove prinesli zvesti o drakovi, novem krali a jeho vyprave, zmenil nazor a po boku Bastardovych vojsk se vydal loupit k Vrsku.

Tak se stalo, ze k sinim pajzlu spechaly ctyri armady, z cehoz jen dve byly plne humanoidni.

A brzy jich bylo jeste vic...

"Nevim, jestli Demoni dorazi vcas," prohlasil Vandal, sledujici vojska, ktera se brzy po ranu blizila k upati Vrsku. "A orli uz tu taky meli byt. Mimochodem, doufam, ze tu novou drevenou branu dostavite vcas."

"Borine, hin jedna kvadrona sem de ze severu!" ozvalo se ze strazni veze.

Borin zaklel a obehl hradby k severnimu ochozu.

"To nejsou nepratele," prohlasil po chvili. "Tohle vypada na bratrance Darkina Zeleznou Tlamu!"

Darkin Zelezna Tlama byl kralem Zeleznych pahorku lezicich dva dny cesty na sever od Vrsku. V mladi byl znam jako Darkin Nevymachana Tlama, takze se asi nelze divit tomu, ze mu pri jedne diskusi oponent vyrazil vsechny zuby. Darkin si poridil zuby nove, zelezne (spravne predpokladal, ze by se mu zlate nekdo pokusil ukrast, coz by pro nej nebylo z pochopitelnych duvodu nejprijemnejsi zalezitosti). Odtud tedy prezdivka. Nekteri ale rikaji, ze plyne spise z jeho zaliby chodit do boje v tech nejkvalitnejsich zeleznych helmach. Take se povida, ze Darkin je mimoradne uchylny pajzl, protoze ma radsi zelezo nez zlato.

Vsichni pribehli k brane a cekali tech par hodin, az jejich nove posily vyslapou nahoru. Vetsina vojska se ale zatim utaborila na upati Vrsku, jenom par set metru nad urovni terenu.

Pozde vecer k brane priklusalo par velkych plechovek.

"Huh hohihe hy haheh hehihe," prohlasila ta nejkvalitneji vyrobena.

Pajzlove jen zmatene hledeli.

"Damn, ftym sa nedy luftn!" vykrikla hlava, ktera se objevila pote, co z ni jeji majitel sundal kovove cosi, pripominajici helmu.

"Sakra, v tom se neda dychat," pohotove prekladal Vandal.

Pajzlove z Zeleznych pahorku maji sverazne nareci, kteremu nekdy nerozumi ani jejich kolegove z jinych kraju. Jsou v nem dokonce i fragmenty magictiny. Nastesti tu byl pritomen nekromant, opravdovy znalec vsech jazyku a pajazyku.

"Na te vylkom, Borine, huz zme hyr a redy helpnot. Kyho nyd mordyt?"

"Nu, bud zdrav, Borine, uz jsme tu a jsme pripraveni ti pomoci. Koho potrebujes porazit?"

"Darkine! Ty starej bastarde! To jsem rad, ze jsi tady! Hele, co to mas za divnou helmu?" promluvil pro zmenu Borin.

"Darkine! Te oult cubkysyn! Tosem plesr, zesy hyr! Tlem he tumes fakyn helm?"

"Armorer chrchlel za tue perfykt helm, net placu fyr granc. Decvaj tym neso lochnoj," vysvetloval Darkin

"Zbrojir mi rikal, ze je to dokonala helma, neni na ni zadne slabe misto k uderu. A to proto, ze na ni nejsou zadne otvory... Asi pro oci a tak."

"No jo, ale jak v tom vidis?"

"Naja, sak hau ftym smatrys?"

"Nesmatrym nys, dys zme in masakre, pajdu dla rendylu a seckoj rozseram tu gulus."

"Nic v tom nevidim, kdyz jsme v bitve, orientuji se podle sluchu a vsechny rozsekam na kusy," pokracoval v prekladu nekromant.

"V tom pripade nezavidim tve garde... Proboha, proc maji MOTYKY?"

"Na stym necu corknyt tvy goryloj. Fyrdevl, vaj nesy motykl?"

Pro pajzla se jako zbrane hodi cokoliv tezkeho a uderneho, jako tezka bitevni sekera, tezky bitevni remdih, tezky bitevni kropac, tezky bitevni kyj a podobne. Motyka rozhodne vypadala nedustojne. Darkin nakonec vysvetlil, ze trpi prechodnym nedostatkem zeleza kvuli vyrobe brneni (pajzlove z Zeleznych hor rikaji, ze pokud je vase brneni lehci nez vy, neni dostatecne kvalitni). Vetsina zbrani byla na techto zbrojich znicena po mensi pratelske sarvatce, ktera jako obvykle vznikla na jedne z hostin. Proto se musela vetsina pajzlu spokojit s motykami, ktere po ceste vzala mistnim zemedelcum. Za pochodu je prekovali na tezke bitevni motyky.

Dalsi den uz byl Vandal vzteky bez sebe. Dole se chystali utocnici k boji a Demoni ani orli nebyli v dohledu.

Vojska proti vsemu ocekavani nepodnikla frontalni utok, sice se pomalu zacala pohybovat nahoru, ale pred nimi bylo videt posla na koni. Musel to byt dobry kun, vzhledem k tomu, ze nahoru dorazil uz kratce po poledni.

"Jmenem krale Bastarda," zarval. "Pokud mu date vsechny poklady a sejdete beze zbrani dolu, kde vas mozna nenecha povesit, nevezme vas utokem!"

"Co je to za saska?" ozval se Borinuv hlas.

"Vyjednavac. Pozna se podle bile vlajky. Takovy stary lidsky zvyk."

Ozval se ostry sycivy zvuk a jezdec padl k zemi s hlavou rozrazenou vrhaci sekerou.

"Tohle je zase stary pajzlovsky zvyk," spokojene prohlasil kral Vrsku. "Do utoku! Borin! Buran!"

Rvouce jmena sveho velitele a slavneho praotce se vrhli pajzlove dolu. Za tri hodiny se uz temer dostali k pozicim kolegu z Zeleznych Pahorku, kteri ale museli reagovat na utok spojeneckych vojsk elfu a lidi a vyuzivajice prevahy terenu, vrhli se na nepratele.

Prvni cast boje moc bitvu nepripominala, protoze Darkinovym pajzlum zacaly nalestene kovove boty klouzat a i kdyz se nekteri chteli zastavit, neslo to. Jejich prvni rady rozmackaly prilis neopatrne soupere a valily se jako kovove sudy dal. Vsichni si najednou uvedomili, ze sestup Vrsku muze byt v urcitych situacich uzasne rychly.

Za pul hodiny uz vsichni byli dole a zacal opravdovy boj.

Doslo ale k necemu, co nikdo necekal.

Z niceho nic se objevily pocetne houfy Brrrrku, z nichz nekteri nesli na svych hrbetech skrety, kteri byli kupodivu bojovne naladeni. Velel jim jisty Grisnak.

A temer soucasne na vychode nahle potemnela obloha, jako by se schylovalo k bource. Nicmene to nebyly mracna kobylek, bylo to neco daleko horsiho. K Vrsku pochodoval Tom Doombadill, nasledovany svymi masozravymi rostlinami; po sve levici mel potacejici a rozkladajici se postavy, ktere vedl Vandaluv bratranec Radegast a po pravici kracela rozmanita sebranka, v niz dominovali medvedodlaci s Medjedem. Byl na neho hrozny pohled. Priserne se potacel a zjevne byl tak opily, ze jenom zazrakem zatim nesezral nikoho z vlastni armady.

"Kde se flakate?" zarval Vandal, levitujici nad bojistem na nove prichozi.

"No co, byli jsme u El Bonda, v Groglince!" odpovedel mu nemene silny hlas specialisty na prirodni nekromancii.

"A orli?!"

"Ti tam jsou porad! Zkouseli odlitnout, ale sotva pletli kridly a par jich nabouralo do skretich hor, tak toho radsi nechali!"

Po prichodu Brrrrku se vsichni jednomyslne spojili proti spolecnym nepratelum. Vsichni zacali bojovat proti vsem.

Pravda, byly tu jiste vyjimky. Darkinovi pajzlove nebojovali proti Borinovi, nepocitame-li Darkina, kteremu to bylo diky jeho dokonale helme jedno. Take Demoni nechavali Borinovy pajzly na pokoji. Ale tim to koncilo. Lide bojovali proti elfum a pajzlove z Zeleznych pahorku sekali do Demonu.

Nejprve padli Bifoj a Bifuj. Tak casto bojovali po boku Borina, az je jeho prilis rozmachly sek zbavil pozemskych starosti.

Fakin a Bablin se zabili navzajem, kdyz predtim Fakin Bablina urazil poznamkou, ze drzi remdih jako prase kost.

Brambur upadl a diky sve vaze uz nevstal. Brneni mel dobre, ale kdyz vam po tele predupe stovka pajzlu ze Zeleznych pahorku v plne zbroji, nezachrani vas uz vubec nic.

Jogin uspesne uhybal ranam vsech souperu az do chvile kdy se stal tercem elfich lucistniku. Sipy v letu bohuzel chytat neumel.

Toro a Goro se probojovali az ke krali Bastardovi, aby poznali proc ma tak dlouhe kopi. Po dlouhem boji klesli k zemi, podobni dobre prospikovanemu hovezimu.

Zoro, ktery videl smrt svych druhu se vydal se strasnym revem pomstit je. Bastardovo kopi rozsekal na kousky a brzy by ho i zabil, nebyt toho, ze kral v kriticke chvili vytahl bic a svihl po nem tak silne, ze se mu ovinulo jako smrtici smycka kolem krku. Bezbranneho Zora pak roztrhalo par Brrrrku, kteri se vsak ze zivota neradovali prilis dlouho...

Dablin se nadsene probijel radami nepratel, az se probojoval skutecne daleko. Pak bojoval proti asi tricetinasobne presile lidi, elfu a Brrrrku. Jeho posledni slova byla: "Stenak vas secky pobiju!"

Glogin se notne potacel a zabil vic nepratel alkoholovymi vypary nez svou zbrani. Konecne dostal jeden z elfu dobry napad. Hodil k nemu pochoden...

Zatimco doznivala ohlusujici exploze a koule plamenu dosahla sve maximalni velikosti, bojoval o kus dal svuj posledni boj i Kilin. Byl to dobry bojovnik, ale proti Medjedovi, ktery si ho omylem spletl se skretem, to bylo malo. Medjed se sice ze svych zraneni lecil jeste hodne dlouho, ale Kilin skoncil zcasti na ruznych mistech bojiste, zcasti v Medjedove brichu.

V tom case padl take Grisnak, sezran Dedkem Svrabakem. Ten toho pak jeste dlouho litoval. Grisnak byl skutecne nechutny skret.

Uprostred boje se setkali i Bastard a kral elfu.

"Zdechni!" zarval elf.

"Chcipni, spicatoucha zrudo!"

"Nenavidim te!"

"Ja tebe vic!"

"Zemres!"

"Nemuzes me porazit! To je jako dybys rek, ze nekde cepuji lepsi pivo, nez v putyce u Krvavyho hnatu!"

"A to je kde?" zarazil se kral elfu.

Protivnici na okamzik ustali v souboji.

"No, v Echsakrotu... tys tam vazne nebyl?!" prohlasil udivene Bastard. "Vis co? Vykaslem se tady na to a prijdem si pro poklad az bude klid, jo? To pivo musis ochutnat!"

Elfi kral uznal, ze je to dobry napad a oba korunovani obratili kone a svorne odjeli smerem k jezernimu mestu.

Zbytky jejich vojsk se zatim vzajemne masakrovaly.

Borin Sekera stal na hromade tel nepratel, jejich usekanych hnatu a hlav.Od paty ke spickam rohu na helme byl zbrocen krvi, z niz prevazna vetsina nebyla jeho. Na cele bitevni plani uz nebyl nepritel, ktery by se odvazil s nim bojovat. Kazdy, kdo s nim skrizil zbran, zemrel. Jedinou vyjimkou byl Darkin, ktery sem nekolikrat zamiril, prilakan hlukem boje, ale Borinuv hlas nastesti vzdy poznal.

Borin se s radosti rozhlizel kolem sebe. Na bitevni plani Demoni a pajzlove ze Zeleznych pahorku dorazeli zbytky elfu, lidi, skretu a Brrrrku. Mezi nimi se chaoticky pohyboval Darkin, jehoz polohu bylo mozne uz zdalky urcit podle kruhu prchajicich bojovniku.

"Ja jsem tak stastny," zaseptal Borin Sekera a zemrel radosti.

Kdyz jeho smrt zpozorovali Darkinovi pajzlove, vzali jeho telo a se smutecni pisni na rtech odchazeli z bojiste. A rika se, ze nebylo nikoho, kdo by se jim v tom pokusil zabranit.

Patrne proto, ze kazdeho, kdo to zkusil, pajzlove utloukli motykami a zadupali do zeme.

A zde je preklad jejich smutecni pisne:

Borin je tuhy
A jeho sluhy
Odnesl dabel do pekla
K oslavam duvod
Proto ten pruvod
Odmena vsak nam utekla

Zemrelo prase
Pohreb je zase
Aspon jsme bitvu vyhrali
Zivot je kratky
Pujdeme zpatky
By jsme si zlato vybrali

Umrel nam osel
Hlouposti posel
Ted zpivame mu rekviem
Na jeho hrobe
V pulnocni dobe
Vsichni se svorne opijem

Vse nasvedcovalo tomu, ze vetsi masakr uz ani nemohl nastat. Ale to byl velky omyl.

Najednou se ozvaly vykriky "Orli! Priletaji orli!"

A skutecne. Na nejistych kridlech priletali orli a z potaciveho letu se vrhali do stremhlavych utoku. Mnoho jich narazilo do Vrsku, ale nekteri se dokazali strefit i do nepratel, jimiz byli v danem okamziku vsichni.

Konecne bitva skoncila.

Na bojisti uz totiz nezbyl prakticky nikdo schopny bojovat.

Tak skoncila bitva osmi armad a jeste dlouho se o ni povidalo. Otazkou ale zustava, kdo o ni vypravel, protoze ocitych svedku moc nezbylo a ti, co prezili, nebyli znami jako dobrosrdecni vypraveci, treba Medjed rozhodne ne. Podle vseho byli nejvic ukecani kral Bastard, kral lesnich elfu, Tom Doombadill a Vandal. Ten ostatne povazoval bitvu za osobni vitezstvi, protoze Demoni nezaznamenali zadne vetsi ztraty.

Konecne se take vyresila otazka rozdeleni pokladu. Neco shrabl Medjed a neco tech par orlu, co prezilo, ale dalsi vydaje uz nekromantovi nepribyly. Vandalovi zustal cely Vrsek i s pokladem. Casem si tam vybudoval sve hlavni sidlo a operny bod pro dlouhy boj proti Dolu Kultur. Pravda, casem ho tam otravovali seversti pajzlove, elfove a jakysi Bastard s naroky na podil, ale Vandalova magie byla mocna, zvlaste nyni, kdyz mu pomahal i bratranec Radegast.

A co rabit? Vubec necekal jak dopadne bitva a udelal jedinou rozumnou vec. Nalozil na poniky zlata co unesli, sjel s nimi k upati Vrsku a pod prikrovem soumraku projel utichajicim bojistem smerem na vychod. Po nekolika bezvyznamnych dobrodruzstvich se dostal az domu, kde si hodlal uzivat vice nez plnymi dousky zivota po cely jeho zbytek.

EPILOG...

Magalhao opet spokojene lezel rozplacly ve svem komfortnim, drahokamy zdobenem parezu, ktery mu uz neslouzil zaroven jako zidlicka nebo dokonce postel, protoze uvedene kusy nabytku mel zcela nove, vyrobene ze vzacneho dreva a zdobene zlatem. Parez si nechal - ach, ta sentimentalita. Drimal s velmi spokojenym usklebkem na tvari, pricemz ho nikdo nerusil (a ani nemohl, protoze pred dvermi nory stalo nekolik zdatnych rabitu ve funkci osobnich strazcu. Jak jiste tusite, bahenni zaby byly opet obzvlaste chutne slizovite a tak o rihani nebyla nouze...

Nahle podivne zahrmelo, zem se zatrasla a nekde nad dvermi nory se ozvaly vykriky zdeseni, rychle nasledovane necim, co by se dalo identifikovat jako smrtelny chropot. Magalhao sotva stacil vyskocit z parezu, kdyz odletel poklop, uzavirajici jeho noru a vyrobeny ze specialne tvrzene oceli, kamsi pryc. Za chvili dovnitr seskocili dva kostlivci, kteri kupodivu odmitali brat na vedomi, ze by meli byt mrtvi a tudiz mit prinejmensim tolik slusnosti, aby se nehybali. Nasledoval je jakysi pidimuzik v zelenem brneni, tvorenem velkymi supinami. Dalsim navstevnikem byla podivna bytost oblecena v zastere, s rozcuchanymi vlasy, podivnym vyrazem ve tvari, s rohem naplnenym jakymsi napojem v ruce a rohatou helmou na hlave. Poslednim navstevnikem nory byla velmi znama postava v kapi, pomalu levitujici dolu.

"Hnusny pocasi," pozdravil rabit, ale byl natolik prekvapeny a vydeseny, ze zapomnel lhat na tema 'jak rad te tu zase vidim'.

"Tohle je, pratele, nas slavny rabit Magalhao Brzlik. Magalhao, tohle je muj bratranec Radegast, vedle nej je Tom Doombadill a v pozadi je nase ochranka," predstavil pritomne nekromant. "Tak nam dones neco k piti, at nemluvime na sucho."

V nasledujicich dvou hodinach Vandal vypravel svemu bratranci a Tomovi Doombadillovi pribeh o porazce Spaka a ziskani Vrsku. O bitve osmi armad se moc nezminoval, protoze se vsichni krome kostlivcu, kterym ale bylo cele vypraveni srdecne jedno, zucastnili alespon jeji zaverecne casti.

"To bych nikdy nerekl," ozval se Radegast, "ze neco takoveho, jako je tenhle rabit, muze dokazat tolik veci a vlastne zarucit uspech cele vypravy."

"Je v nich mnohem vic, nez se zda," prohlasil nekromant s usmevem. "A Magalhao je svym zpusobem uplne vyjimecny. A proto... Magalhao, tedmas velke bohatstvi a muzes si koupit, co chces. Ale jsi uplne spokojeny? Nemas treba posledni dobou nejake zdravotni potize?"

"No, casto me boli hlava a taky se me zdaji divne sny a kdyz se probudim, je me divna zima, i kdyz je nora dobre vytopena," odpovedel vyjimecne pravdive rabit, na kterem uz se obcas zacaly podepisovat znamky prokleti, vrzene Vandalovym Znamenim Temnoty, ktere bylo vtipne pouzito jako orientacni znacka pro pajzly.

"Mam pro tebe dobrou zpravu," usklibl se Vandal. "Chces, abys uz nikdy neonemocnel a nikdy te nic nebolelo?"

"Ano, chci," vyhrkl rabit, dokazujic tak, ze vysoka inteligence nepatri k jeho prednostem.

"Dobre," zachechtal se nekromant, vstal a vykrikl:

"Drejn lajf rabit!"

Magalhao sebou zacal cukat v krecich, nekolikrat zmenil barvu a nakonec zcela zbledl a prestal se hybat. Nekromant kolem nej rachle nacrtl jakysi obrazec a zacal za mumlani jakychsi formuli poskakovat kolem rabitova tela.

"KRYJEJT ZOMBY," pronesl nakonec.

Rabitovo telo sebou parkrat cuklo a trhane se postavilo na nohy.

"Krasna zombie," prikyvl Radegast. "A jestli je pravda, ze by mohla byt i neviditelna..."

"To bude," zachechtal se Vandal, ktery zjevne dosel k nazoru, ze z rabita muze byt prece jen dobra zombie.

"Pojdte radsi chlastat," zabrucel Tom Doombadill. "Ty vase odborne debaty me lezou krkem."

"No, ja mam porad vlastni zasoby," zasklebil se Radegast, jehoz kouzelny roh mel tu krasnou vlastnost, ze byl neustale plny, coz usetrilo jeho majiteli spoustu casu, ktery by jinak musel prosedet v hospodach nebo v Groglince.

"Poslys, co ty to vlastne porad pijes z toho rohu?" zeptal se ho Doombadill. "Nejake pivo?"

"Coze? Ne, medovinu! Jedine medovinu... pivo, to je pekna brecka... nechapu jak to muze nekdo chlastat," odvetil Radegast.

"Skoda ze tu nejsou Medjed a El Bond, tahle parta je docela mala," postezoval si Tom.

"Medjed je pekny cune i za strizliva a kdyz se ozere, nadela vetsi bordel nez parta trpasliku, ktere prave nekdo ukradl zlaty poklad. No a El Bond je imunni proti alkoholu, ale tezko proti Znamenim Temnoty jako my..."

"No tak si aspon pripijeme na smrt obrancu Dobra."

"Necht zhynou!"

A zabava pokracovala a vsichni klabosili a chechtali se a chlastali a chlastali a chlastali...

A pokud se neuchlastali k smrti, tak tam nejspis chlastaji dodnes.


The End